Powered by Seat

HOPRG_681a

„Před rokem mi zemřel manžel. Neměla jsem si najednou s kým popovídat, na to jsme byli hodně zvyklí. Neměla jsem chuť jít na koncert, jít do kina, protože jsem neměla s kým probrat, co se mi líbilo a nelíbilo a co na mě zapůsobilo.“
Jak jste se s tím vyrovnala?
„Hodně mi pomohl jeden vnuk, který je hodně empatický. Je mu teprve osm, ale dokáže se opravdu vžít do situace druhého. Říkal: ‚Hele, babičko, vždyť já budu s tebou. Já vím, že je to hrozné. Když mi umřela kočka, tak já jsem taky pořád brečel, taky se mi po ní strašně stýskalo‘. Že prý to bude dobré, že ho to přešlo. A že on teď má jinou kočku, tak ať já si najdu jiného dědečka.“

/

„My husband passed away last year. I suddenly didn’t have anyone to talk to, we were used to do that a lot. I suddenly didn’t feel like going to a concert or a cinema, because there was no one to discuss it with, to talk over what I liked, disliked and was impressed by.“
How did you manage to deal with it?
„One grandchild helped me a lot. He has a lot of empathy and can really identify with a situation of another person, even though he’s only eight. He was saying: ‚Look, grandma, I’ll be with you. I know it’s terrible. When my cat died, I was also crying all the time and missed her terribly.‘ He was saying that it will be alright, that he also got over it. And that he now has another cat, so I could find another grandpa.“