Powered by Seat

HOPRG_730a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Hodně jsem kdysi bojovala s úmrtím rodičů, to byl pro mě velký problém. Nikdy jsem s jejich smrtí nepočítala a najednou mne překvapila. Bylo mi pětatřicet a sedmatřicet let, ale byla jsem na nich docela závislá, bydleli jsme skoro spolu. Trvalo mi, než jsem si srovnala, že na to měli věk a že měli právo odejít. Tatínek zemřel dřív. Měli jsme moc hezký vztah. Byl hrozně hodný, trpělivý a spolehlivý, úplně obyčejný člověk. Nic pro něj nebyl problém.“
Vybavíte si konkrétní vzpomínku?
„Když můj starší syn nastoupil do první třídy, tak byl tou třídou a paní učitelkou hrozně okouzlený, bral to strašně vážně. Paní učitelka u něj byla na prvním místě. Všechny úkoly musel dělat přesně tak, jak mu řekla, včetně rozestupů mezi řádky, a tak podobně. A on to vyžadoval. Já jsem v jedné chvíli vypěnila a byl u toho můj tatínek. Ten do toho nezasahoval, akorát vstal a řekl: ‚Když na toho kluka budeš takhle křičet, tak už nepřijdu‘. Pak prásknul dvěrmi a odešel. S odstupem doby jsem si říkala, že jsem asi vypadala hrozně. Takže mě tatínek uměl i takhle negativně ocenit, byl bezvadný.“

/

What was a turning point of your life?
„Long time ago I was struggling with passing of my parents, that was a big problem for me. I’d never expected them to die and it suddenly surprised me. I was thirty-five and thirty-seven at the time, but I was still relying on them a lot, we were living nearly together. It took me some time before I realized that they were in an age when they had a right to depart. My dad passed away first. We had a very nice relationship. He was nice, patiant and reliable, a completely ordinary person. Nothing was a problem for him.“
Can you recall some specific memory of him?
„When my oldest son started at school in a first class, he was very charmed by everything and especially by his female teacher. He was taking everything very seriously and Mrs. teacher was on the top of his list. All the homeworks had to be done exactly in the way she said, including spacing of lines and so on. And he demanded this. One time I lost it and my dad was there. He didn’t step in, he just got up and said: ‚If you will scream at the boy, I am not coming here next time’. Then he slammed the door and left. In retrospect I’d understod that I must have looked terribly. So my dad was able to evaluate me also in a negative way. He was perfect.“