Powered by Seat

HOPRG_787a

„Hodně přelomové pro mě byly cesty po Asii – vždy jsme vyjeli po zemi, nejčastěji přes Írán a Pákistán do Indie.“
Co jste si z těchto cest vzal pro svůj život?
„Asi takový nadhled nad realitou, lidé tam nejsou tak neurotičtí jako tady na Západě. Ale přijde mi trochu legrační takový ten new age styl, jak jsou všichni najednou vegetariáni nebo jak všichni hrozně meditují. Protože to jsou kousky z nějakého celku, vytržené z kontextu a implementované sem. Mám za to, že pak ještě zvyšují nervozitu člověka, že si tím vytváří další problémy. V té Asii je to přitom třeba jen drobnost, vnější projev jejich celkového přístupu k životu.“
Jak to tedy řešíte vy?
„Podle mě je nejdůležitější vnitřní klid. Setkal jsem se třeba s indickými jogíny, kteří žijí úplně nejjednodušším způsobem – nic nemají a bydlí v jeskyni. Jsou úplně spokojení. Když nemají jídlo, tak prostě nejedí. On to vnímá tak, že když umře hlady, tak se mu vlastně nic špatného nestalo. Protože nakonec stejně umře. Takže je jedno, že hlady. Je to podle mne o důvěře k zítřku, k realitě – člověk se nebojí, že se něco stane. Ono se nemá co stát. My ze Západu si gró tohoto přístupu neumíme dost dobře představit.“
Co byste, s touto vaší zkušeností, lidem poradil?
„Aby se na svět dívali s nadhledem. Vnímali sami sebe jako bod, který je součástí světa, ne jako středobod všeho. Člověk je pouze jeden ze spousty lidí na tomto světě. Z tohoto úhlu pohledu je realita mnohem méně stresující. Ty hrozné nepříjemnosti co se nám dějí nejsou něčím osobním, jsou to pouze aktuální okolnosti, které se – určitě – nějak vyřeší.“

/

„Trips around Asia were very important for my life – we were going overland, usually through Iran and Pakistan to India.“
What did you take out of these journeys?
„Maybe a certain perspective over reality, people are not so neurotic over there as they are here in the West. But I think it’s quite funny how many local people, in this new age style, meditate or suddenly become vegetarians. Because these are just pieces from a whole, taken out of their context and implemented here. I think they even make people more nervous by creating more problems for them. In Asia they may represent just a detail, an external manifestation of an overall way of life.“
What’s your solution then?
„I consider an inner peace the most important. I met an Indian yogis who live in the simpliest way – they have nothing and live in a cave. They are completely satisfied. When they don’t have food, they don’t eat. He’s thinking that if he dies of starvation, nothing bad has happened. Because he’s gonna die anyway, so why not of starvation. I think ‚trust in tommorow’, in reality, is the key – one is not affraid that something will happen. Because there is nothing that could happen. It’s hard to grasp the core of this approach for us from the West.“
What would you advice people, having this experience?
„To gain some perspective over the world. To perceive themselves as a point that is a part of the world, not as a central point of everything. One is only a person among many other people. From this standpoint the reality is much less stressful. All the terrible things happening to us are nothing personal, there are just current circumstances which will – surely – be resolved.“