Powered by Seat

HOPRG_861c

Než jsem se stihl nadechnout a položit otázku, paní spustila:
„Tak se mi dostane té cti. Já jsem nějaká obyčejná ženská ze Střešovic. Vlastenec, člověk, který znal osobně Masaryka. To víte, když měl jednou narozeniny, bylo mi pět let, tak jsem mu recitovala básně. Přihlásila jsem se na všech pět básní, ale paní učitelka říkala: ‚Miládko, vždyť už nějaké máš‘. Já říkala: ‚Ale paní učitelko, nikdo se nehlásí!‘ Tak mi dala z pěti básní tři a já byla hrdá, že je mohu přednášet. No prostě … to už ani není pravda.“

/

She began talking even before I had a chance to pose a question:
„So, I will be honoured to tell you my story. I am just a common citizen from Stresovice. A patriot. Someone who met Masaryk personally. You know, once he had a birthday, I was five years old then and I was chosen to recite a poem for him. I wanted to recite all the five poems but the teacher told me: ‚Miladka, but you already have chosen a poem for mr. president’. And I said: ‚Madame, you see that nobody else is willing to be a volunteer!‘ And so, finally I recited three poems of five and I was very proud of that. Well… it was so long ago that it sounds like it never happened.“