Powered by Seat

HOPRG_940a

„Když jsme spolu s přítelkyní před lety začínali chodit, tak jsem jel s babičkou a dědou na tři týdny na Rhodos. Tam jsem dostal hroznou depku, protože to bylo v takové té čerstvé zamilovanosti. Všechno růžové, člověk chodí po světě a ‚tralala‘. Strašně mi chyběla, a tak mě napadlo sehnat si papír. Pamatuji, že ve dvě ráno jsem si tam sedl na balkón a napsal jí první dopis. Moc se jí to líbilo a dodnes v tom pokračujeme, jsme v tomhle asi takoví staromilci. V současnosti je na půl roku v Hong Kongu. Samozřejmě používáme Skype a píšeme si na Facebooku, ale v těch dopisech probíhá trochu jiná forma komunikace. Člověk se více a hlouběji vypíše. Při chatování se člověk baví o tom, co dělá, jak je na tom, řeší bezprostřední problémy, v dopise jsem schopný na třech stranách popsat jak se cítím, jak věci bez ní prožívám a na co se těším. Základem pro mě je, že dopis musím psát v určitou, konkrétní chvíli. Když se nějak cítím. Dělám to často tak, že dočtu knihu a pak to napíšu. Protože knihy mě vždy hodí do určitého myšlenkového nastavení, bývám, řekněme, myšlenkově vláčný. To pak vezmu tužku a jen to lítá. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani nevím, co jsem jí do toho posledního dopisu napsal. Ale většina těch dopisů je stejně o tom samém – že se mi stýská. O čem jiném by také milostné dopisy byly?“

/

„I went with my grandparents to Rhodos for three weeks at the beginning of the relationship with my current girlfriend. Being there, away from her, I got terribly depressed. Because I’d just fallen in love with her. You know, the honeymoon phase of a relationship when everything is rosy and one is walking on air. I missed her very much so I got an idea of getting a piece of paper. I remember sitting on a balcony at 2 a.m. and writing her the first letter. She liked it very much and till this day, we have kept on writing letters to each other. We are a bit old-fashioned, I guess. She is now studying in Hong Kong for half a year. We use Skype and Facebook to chat, of course, but there is a little different form of communication going on in the letters. One can write more things and more profound things. While chatting, people talk about what they are doing at the moment, how they are doing, what kind of immediate problems they are dealing with and so on. In a three pages long letter, I am able to describe how I feel, how I experience things without her and what I am looking for. The basic thing for me is that I need to write the letter at a certain time when I feel in a certain way. I often read a book and then I sit down and write it. Because books always put me in a different mind-set, I tend to be – let’s say – in a free-flowing mental state. At that moment I grab a pencil and it just flies out of me. When I think about it now, I don’t even know what I wrote her in the last letter. But most of the letters are about the same thing, anyway – that I miss her. What else should you write in a love letter?“