Powered by Seat

HOPRG_935a

„Snažím se skloubit všechny věci, které nějakým způsobem do mého života patří. Vždy říkám, že se pohybuji mezi dvěma světy. Pracuji jako advokát pro jednu velkou, mezinárodní firmu. Takže hodně formální, profesionální, korporátní svět. A vedle toho mám rád nezávislou, obskurní hudbu – pomáhám spolupořádat koncerty a mám z tohoto okruhu dobré kamarády.
Dlouho mi trvalo uvědomit si, že si člověk v podobné situaci nemusí vybrat jen jednu nebo druhou větev. Minulý rok jsem poprvé na své narozeniny sezval lidi z těchto dvou světů dohromady. Lidi, kteří se neznali a kteří by se jinak asi nepotkali. A bylo to strašně dobré. Někdy se v takových chvílích automaticky začínají tvořit uzavřené skupinky, podle toho, kdo se s kým zná. Tady tomu tak nebylo. A z toho, co mi lidé později říkali, z toho byly obě strany nadšené. Navzájem je obohatilo povídat si s někým, kdo má na život úplně jiný náhled. Byl jsem z toho velice příjemně překvapený. Značilo to, že skloubení těch dvou světů může fungovat. Že takové to sektářství, uzavírání se do svého, nějakým způsobem omezeného světa, je zbytečné. Ono je to jednodušší, zavřít se ve svém malém světě. Ale člověk se o hrozně moc věcí ochudí.“

/

„I am trying to synchronise all the things that belong to my life. I always say that I live between two worlds. I work as attorney for a big international company. So a very formal, professional and corporate world. And besides that I like independent, obscure music – I help to organize concerts and many of my good friends are from this sphere.
It took me a long time to realize that one doesn’t have to choose one or the other in a situation like this. Last year, it was the first time that I got people from these two worlds together for my birthday party. People that doesn’t knew each other and probably wouldn’t meet otherwise. And it was very good. In moments like this, people automatically start to create closed groups based on who knows who. It wasn’t like that this time. And based on what what people were telling me later, both of the sides were excited about it. They felt enriched by a chance to talk with someone who has a completely different perspective of life. I was very pleasantly surprised by it. It showed me that it’s possible to combine these two worlds. That it’s not necessary to act in a sectarian way, to close up in one’s small and limited world. It’s easy to do that. But you deprive yourself of so many things.“

Co je to za hudební žánr?
„Žánrově je to dost neohraničené. Někdy pořádáme koncert skupinám, kteří hrají v podstatě metal, jindy je to čistě elektronika, ambient nebo folk. Vše to spojuje touha prozkoumávat to, co je na okraji. Nedělat, co už dělalo milion lid
í před vámi. Třeba v poslední době mám rád desku, která vznikla tak, že někdo na severu Norska, na poloopuštěném ostrově za polárním kruhem, nahrával na kontaktní mikrofón zvuky, které vydával telegrafní sloup.“
Takže to pak někdy sedíte v advokátní kanceláři a tohle vám hraje ve sluchátkách?
„Přesně tak.“

/

What genre is it?
„It’s no specific genre. Sometimes we organize a concert of bands that play basically a metal music, other times it’s electronic, ambient or folk. It’s all connected by a desire to explore what’s on the edges. A desire not to do things the way it was done milion times before. Recently, for example, I like one record that was created in a way, that the author went to the northern part of Norway, to a half-deserted island beyond arctic circle, and used a contact microphone to record sounds made by a telegraph pole.“
So sometimes you are sitting in the attorney’s office and this plays in your headphones?
„Exactly.“