Powered by Seat

HOPRG_953a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Jak zůstat sama sebou, uprostřed všech těch tlaků, finančních i morálních. Já jsem vždy byla spíš takový neprůbojný člověk. Ale nechci se stát amorfní hmotou. Mám nějaké své mantinely a za ty nechci jít. Pracuji v domově důchodců a tam je někdy etika v rozporu s technickými a časovými možnostmi. Umírají tam lidé a já – jako věřící člověk – musím respektovat, že tam nejsem za faráře. Mohu s nimi jen omezeně mluvit, jen omezeně je připravit na smrt. To je má velká bolest. Dokud jsou ti lidé zdraví, tak já s nimi o víře nemluvím. Jako personál nad nimi mám určitou převahu, jsou na mě odkázaní. Něco jim z takové pozice vnucovat je proti mému přesvědčení. Ale když už jde o to poslední, tak já si se svým svědomím nedokážu srovnat, abych mlčela. Jestli je pravda to, čemu věřím, abych mlčela.“

„Je pro mě hodně těžké sledovat lidi, kteří jsou například dementní, nepřijímají hlavou, a nemají vyřešený třeba vztah s dětmi. To se pak lidem strašně těžko umírá. Z toho se vždy sbírám tak tři dny.“
Jak se jim snažíte pomoci?
„Snažím se jim jednoduchými větami říci, aby odpustili. Jednou se to opravdu stalo. To byla paní, která zprvu ani nechtěla, abychom syna informovali, že umírá. My jsme mu ale přesto dali vědět. On přišel, smířil se s ní a její zoufalý boj o přežití se změnil v pokojnou, klidnou smrt. Ta paní byla zklamaná životem, schopná někoho zmlátit holí. Poté, co se s tím synem smířila se najednou změnil i výraz jejího obličeje. Usmívala se a odešla v pokoji.“

/

What have you been thinking about lately?
„How to keep being myself, among all the pressures, be it financial or moral. I have never been very assertive person. But I don’t want to become an amorphous matter. I have my boundaries and I don’t want to go beyond it. I work in a retirement home and in there, ethic is sometimes incompatible with technical and time capabilities. People are dying and I – as a believer – have to respect that I am not there in a position of a priest. I have only limited options when it comes to speaking with people, preparing them for their death. That’s my great pain. When the people are still healthy, I don’t talk about faith with them. As a member of personal I have certain dominance over them, they are dependant on me. To force them something from this position is against my conviction. But when it comes to their last moments, my conscience doesn’t allow me to be silent. If I think my belief is true, I cannot be silent.“

„It’s very difficult for me to watch people who are demented, not thinking straight, who don’t have solved relation with their children. Dying is very hard for these people. It always takes me several days to pull myself together after such an experience.“
How do you try to help them?
„I try to tell them, in the most basic words, to forgive. One time it really did happen. It was a woman who at first didn’t even want us to inform her son that she is dying. But we did. And he came and made peace with her. At that moment, her desperate surviving changed into a peaceful, calm death. She was a person who was dissapointed by life, able to beat somebody with her hole. When she reconciled with the son, even her facial expression suddenly changed. She was smiling and passed away at peace.“