Powered by Seat

HOPRG_1003a

„Přemýšlím, jak se tady v Praze, oproti jiným částem světa, máme dobře. Napadá mne to skoro každý den, protože jsem neustále konfrontována s tím, jak si lidé stěžují.“
Čím myslíte, že to je?
„Já si myslím, že se to týká především lidí, kteří nezažili vážnou životní nouzi. Je to podle mne projev frustrace z toho, že se tu lidem po roce 1992 namalovali nějaké vzdušné zámky. Tehdy bylo krédo, že kdo se snaží a je schopný, tak musí uspět. Takhle jednoduché to ale není, vždy může uspět jen určitý počet těch nejlepších. Minimálně ekonomický úspěch nemohou mít všichni stejný. Také je to otázka hodnot. Myslím si, že velká frustrace plyne z toho, že ti lidé byli zklamáni ve svém očekávání, že jim hmotné statky vyřeší jejich životní štěstí. Na to podle mě spoustu lidí spoléhalo. Všimněte si, že lidé, kteří zažili velké životní trable, například pronásledování, jsou z valné většiny daleko tolerantnější a pozitivnější. Umějí si vážit toho, co v životě mají a nesoustřeďují se tolik na to, co by ještě mohli mít, a co nemají.“

„Byla jsem ráda, že se kolem 17. listopadu ukázala velká skupina lidí, kteří si uvědomují, jak se ten život strašně posunul. Svoboda, kterou máme v tom, jak se svým životem naložit, je diametrálně odlišná od toho, co bylo před rokem osmdesát devět. Tehdy jsme cítili predeterminaci tak silně, že jsme měli pocit, že nemůžeme udělat dva kroky doleva, anebo dva kroky doprava. Naše životní dráha byla víceméně definovaná, měla své pravidelné schéma: Vystudovali jsme vysokou školu, vstoupili jsme do nějakých partnerství, měli jedno, dvě, tři děti a měli jsme práci ve které jsme, když se nám dařilo, zůstávali leta letoucí. Dnes vidím, kolik lidí vede úplně jinou existenci, zvolí si jiný život. Neožení se, nevdá se, nemá děti, vydá se do vzdálené země, a tak dále. S tím ale souvisí i to, že dnes je mnohem těžší se rozhodovat. My jsme mnoho rozhodování neměli, a tak se nám v něčem žilo jednodušeji. Když nemáte volby, tak to jde ráz na ráz. Čím více voleb máte, tím více se vzdáváte toho, co si nevyberete. Taky tím vybíráním dnes někdy ztrácíme příliš času. Protože to jsou často volby iluzorní, takové, které nezmění hodnotu vašeho prožívání a života. Ale je to rozhodně lepší, než tu volbu nemít. S tím už se každý musí naučit zacházet po svém. A věnovat čas volbám, které za to stojí.“

/

„I am thinking about how well we are living here in Prague, compared to many other places. This thought is appearing in my mind almost every day, because I am constantly confronted with people who are complaining.“
Why do you think is that?
„I think that people who complain are mostly the ones who have never experienced a really difficult life situation. I consider their complains as a result of their frustration. After 1992, there was a certain political promises to society which turned out to be castles in the air. There was a credo saying: ‚The ones who are capable and who try, will succeed’. But it’s not that simple, only certain ammount of the best ones can succeed. It’s not possible for everyone to have the same economical success. It’s also a question of values. I think that a large portion of the frustration comes from disappointment of an expectation that material assets are a way of achieving happiness in life. I think that many people had been relying on this. Just look at people who’ve been through difficult life situations, for instance the ones who were being persecuted. Most of them are much more tolerant and have more positive approach. They are able to appreciate what they have in life and don’t focus so much on things they would like to have and things they do not have.“

„During the recent celebrations of The Velvet Revolution, I was glad to see that there was a lot of people who realize how much life have changed in our country. Our freedom to do what we want is now much bigger then it was before 1989. Back then, we could feel a predetermination of our lives so strongly, that we had a feeling that it’s not possible to make even two steps to the left or to the right. Young people’s way of life was already defined. There was a scheme: You graduate, find yourself a partner, have one, two or three kids and find a job in which you stay for long years to come. Now I see many young people choosing a completely different existence, a different way of life. They don’t marry, they don’t have kids, they go to a faraway countries and so on. But it means that it’s also much more difficult to make a decision. When I was young, there wasn’t much decisions to make, it was a simpler life in some regards. When you don’t have choices, everything’s happening very fast. The more choices you have, the more you are giving up the things you don’t choose. It also sometimes takes us too much time to choose nowadays. Because quite often we are faced with illusive choices – our decision of one thing over another doesn’t make our life more or less valuable. But it’s still better than not to have any choice. It’s up to each person to learn how to use this option. And devote his or her time to choices that are worthwhile.“