Powered by Seat

HOPRG_1041a

„Dostala jsem po padesátce roztroušenou sklerózu. Přestala jsem mluvit, přestala jsem chodit, byla jsem na operacích štítné žlázy i hlasivek. Když jsem na tom byla nejhůře, tak jsem neudržela vidličku a nůž. Při chůzi jsem se musela přidržovat zdí. Žádná perspektiva. I jsem v té době přemýšlela, že pokud se dostanu k oknu, jestli mám skočit.“
Co vám pomohlo to překonat?
„Víra. Ve vědu, v člověka, v Boha. Měla jsem mladou lékařku, kamarádku, která se mnou začala dělat všechno možné. Také mi psychicky pomohlo, když mi manžel řekl, že mě nikdy v životě nedá do ústavu. Přestože já jsem v té době rodině tvrdila, ať mne do ústavu dají – aby se o mě nemuseli starat. Ale manžel se staral, až do konce svého života.“

/

„When I was around fifty, I got multiple sclerosis. I stopped to talk, I stopped to walk, I underwent thyroid and vocal cords surgeries. At my worst condition, I was not able to hold fork and knife. When I was walking, I had to hold onto walls. I saw no prospects. I even thought about jumping out of a window at the time.“
What have helped you to overcome this?
„Faith. In science, in man, in God. I had a young female doctor, she was my friend, who started to do various things with me. It also helped me that my husband told me that he would never put me in a hospice. Even though I was saying to my family at the time that they should put me there – so they wouldn’t have to take care of me. But my husband did take care, until the end of his life.“