Powered by Seat

HOPRG_1095a

„Přijde mi, že se příliš definuji podle ostatních, že je pro mě hrozně důležité, co si o mně druzí myslí. Možná je to i mým věkem. Kdykoliv o něčem přemýšlím, tak je to moje první myšlenka, bod, od kterého všechno odvozuji – ‚Jak při tom budu vypadat?‘. Mám pocit, že bych se od toho měla oprostit.“
Kdy jste si to uvědomila?
„Je to hrozně divné, ale asi před dvěma lety, na festivalu ve Varech. Viděla jsem tam film Velká nádhera a ten večer se pak dostala do takového zvláštního stavu. Ale nechci, aby to znělo moc mysticky a esotericky. Prostě jsem si uvědomila, že člověk je stejně vždycky sám. Měl by se proto primárně soustřeďovat na sebe, na to, aby byl šťastný.“

/

„I think that I define myself way too much by other people, that it’s overly important for me what they think of me. Maybe it’s because of my age. Whenever I think about something, it’s my first thought, a point from which I derive everything else – ‚How will I look doing it?’. I have a feeling that I should free myself from this.“
When did you realize it?
„It’s quite weird, but it was two years ago, on a film festival in Karlovy Vary. I saw The Great Beauty there and that night I got into this strange state of mind. But I don’t want it to sound too mystical or esoteric. I simply realized that a man is always alone anyway. That means that we should primarily focus on ourselves, on being happy.“