Powered by Seat

HOPRG_1107a

„Já jsem se narodila za války. Můj tatínek byl řezník, měl malý krámek. Když jsem byla malá, tak jsem vždy nenápadně sebrala párky a buřty, strčila si je pod bundu a šla naproti do ulice, kde jsem je rozdávala dětem. Tatínek umřel v dvaadevadesáti letech a já jsem si do posledka myslela, že o tom nevěděl. Nedlouho před jeho smrtí jsem za ním přišla a přiznala se k tomu. On se na mě podíval a řekl: ‚A ty myslíš, že jsem o tom nevěděl? Chodil jsem na kraj té ulice a měl jsem radost, že nejsi lakomá.‘“

„Takový on byl. My jsme za ním se sestrou v dětství vždy přišly se svými problémy, on nás soucitně vyslechl a pak řekl: ‚Víš, ale včera ta dechovka tak hezky hrála!‘“

/

„I was born during the war. My father was a butcher, he owned a little shop. When I was little, I used to discreetly take sausages and bangers, shove them in my jacket and go across the road to give them away to other kids. My father passed away when he was ninety-two. For a very long time I thought that he didn’t know what I had been doing. Not long before he died I
had come to him and had confessed. He looked at me and said: ‚You think that I didn’t know? I used to go to the edge of the street and was happy to see that you were not mean.’“

„That’s he used to be like. When we were kids, me and my sister used to come to him with our problems. He listened to us compassionately and then he said: ‚You know, but the brass band was playing so nicely yesterday!’“