Powered by Seat

HOPRG_1117a

„Pracuji jako tlumočnice pro neslyšící. Nedávno jsem byla tlumočit v nemocnici, pro starší paní, která prodělala těžkou operaci. Doprovázela jsem ji na jedno vyšetření. Než se dostala na řadu, tak jsme spolu asi dvě hodiny seděly v čekárně. Vedle nás seděla jiná starší paní, která jí najednou začala něco říkat. Já jsem jim tedy zprostředkovávala jejich zcela přirozenou komunikaci. Bavily se asi deset minut: ‚Já jsem teď byla pro rohlíky … no jó, manžel mě taky zlobí …‘. Bylo hrozně hezké vidět, že se najednou ta paní, která má jinak v každodenním životě komunikační bariéru, může jen tak s někým pobavit v čekárně. O takové momenty podle mne jde, protože se ten člověk cítí být plnoprávným členem společnosti.“


/

„I work as an interpreter for the deaf. Recently I was interpreting for older woman in a hospital. She’d been through a difficult surgery and I was accompanying her for a medical examination. We were sitting in a waiting room for about two hours. There was a other older woman next to us, who suddenly started to speak to her. And so I was mediating their casual conversation. They chatted for about ten minutes: ‚I was just in a shop to buy some bread rolls … oh yeah, my husband also acts up …’. It was very nice to see that this woman, who’s got a communication barrier in her everyday life, can have a small talk in a waiting room. I think these are the important moments, because the person can feel as a full-fledged member of the society.“