Powered by Seat

HOPRG_1184a

„Kdysi dávno jsem byl na jednom pálení čarodějnic. Mělo takový šamanistický nádech. Probíhalo v přírodě, bubnovalo se a používaly se různé bylinné potravinové doplňky, kamarád tomu říkal ‚látky způsobující nedbalost‘. Já jsem byl natolik nedbalý, že se mi v noci podařilo se zapálit o nějaké svíčky. Po probuzení jsem byl v takovém stavu, že jsem si neuvědomoval, co se děje. Ale viděl jsem, že moje tělo jedná – přes někoho vyskakuje a buší s sebou o skálu, aby se zahasilo. Teprve pak mi to začínalo celé docházet. Ležel jsem na té skále a koukal na hvězdné nebe. Stoupal ze mě dým, kolem bylo úplné ticho. V tu chvíli jsem měl v hlavě totálně prázdno, nebyla tam jediná myšlenka. Připadal jsem si najednou naprosto střízlivě, naprosto přesně jsem si uvědomoval co, kde, jak. Ale nic jsem si o tom nemyslel – jestli je to dobře, špatně, jestli jsem měl štěstí, smůlu. Mám za to, že tenhle moment mne vytrhnul ze všeho, co bylo předtím. Prohořelo na mně několik vrstev oblečení, ale na těle se mi nic nestalo. Něco se ale tenkrát stalo v mé hlavě. Měl jsem najednou pocit, že vše vnímám jinak, jako by všechno začalo od nuly. Uvědomil jsem si, že život je vrtkavá a křehká záležitost a začal jsem přemýšlet, jak by se sebou člověk měl zacházet. Přestal jsem s konopím. Přišlo mi, že svět vnímám daleko živěji, daleko víc jinak a barevně, než jsem ho vnímal kdykoliv předtím za pomoci různých berliček.“

„Začal jsem se pak zajímat o různé meditační techniky a po čase objevil zenovou meditaci. Spočívá v tom, že se člověk nejprve v nerušeném prostoru učí být vědomě v přítomnosti. Je to takové sezení pro sezení samo. Člověk sedí, vnímá přítomnou chvíli a nesnaží se tím ničeho konkrétního dosáhnout. Postupně tuto svoji schopnost přenáší do svých každodenních činností, až nakonec přestane rozlišovat jestli je doma, venku, jestli právě sedí, chodí, anebo jí. Všemu věnuje stejnou pozornost. Lidé mají někdy tendenci brát každodenní činnosti jako stereotyp, jako nutné zlo. A pak jsou ty rozinky ve vánočce, které si člověk rád vyzobává. Když praktikujete zazen, tak si přestanete vybírat.“
Přestanete ty rozinky v té vánočce hledat?
„V podstatě přestanete hledat i tu vánočku.“

/

„Long time ago I once attended a burning of the witches feast. There was a kind of a shamanistic vibe around it. It took place in the forest, people were drumming and using all kinds of herbal food supplements. My friend used to call them ‚substances that cause negligence’. I was so negligent that during the night I managed to set myself on fire by some candles. When I woke up I wasn’t able to realise what was happening. But I noticed that my body was taking action – it jumped over somebody and banged itself over a rock to extinguish the fire. Only then I slowly started to realize everything. I lay down on the rock, looked up at the starry sky. The smoke was rising from me and there was a complete silence around. My mind was completely empty, there was not a single thought. I suddenly felt totally sober and I had a clear awareness about what, where and how it had happened. But I didn’t have any opinion about that – if it’s a good thing, a bad thing, if I had good or bad luck. I think that this moment torn me out of everything that had happened in the past. The fire burned through several layers of my clothes, but nothing happened to my body. Something did happen to my mind though. Suddenly I perceived things in a different way, as if everything had started from the scratch. I realized that life is a very unstable and fragile thing and I started to think about ways one should treat himself. I stopped smoking cannabis. It seemed to me that I started to perceive the world in a much more vivid, colourful and different way than I ever did with various crutches.“

„Later I started to take interest in various meditation techniques and discovered the zen meditation. It’s a basic practice which lies in sitting in a quiet room and learning to be consciously in the present moment. It’s basically sitting for the sitting’s sake. You are sitting, perceiving the present moment and not trying to achieve anything in particular. Gradually you transfer this skill of yours into your casual, everyday activities until you stop to distinguish if you are at home, outside, if you are currently sitting, walking or eating. You pay the same attention to everything. People sometimes tend to see the everyday activities as a stereotype, as a necessary evil. And then there are the raisins in the sweet bread which people like to pick out. If you practise zazen, you stop to be picky.“
You stop searching for the raisins in the sweet bread?
„Basically, you stop searching for the sweet bread as well.“