Powered by Seat

HOPRG_1190a

„Když se narodila moje mladší sestra, tak tatínek pronesl takovou ‚bezvýznamnou větu‘ – že se zase narodila holka. I později, když se narodil bráška, jsme si se sestrou uvědomovaly, že má v rodině trochu jiné postavení. Nějakým způsobem se to s náma oběma táhlo a táhne. Dnes už to v sobě mám vyřešené, ale dlouho jsem měla pocit, že si lásku a pozornost druhých musím vysluhovat. Tím více, že tatínek příliš neuměl projevovat emoce, pochválit nás. Já jsem tedy během dospívání jela jako fretka a hledala: ‚Přeci musí být nějaká věc, za co mne pochválí!‘. Ale nic nebylo. Protože všechno bylo samozřejmé.“

„Naučila jsem se přežívací strategii – vycítit, co po mne okolí chce, co ode mne očekává a na základě toho jednat. Tak, abych byla přijímaná. Žila jsem pod obrovským tlakem očekávání. V manželství jsem přejala rodinný model mého muže. Přišel mi v té době ‚lepší‘ než model z mé rodiny. Deset let jsme měli hezké, klidné manželství. Ale pak jsem si uvědomila, že vlastně žiju život někoho jiného. Vstupovala jsem do manželství ze zastavené puberty, ve chvíli, kdy jsem v sobě neměla řadu věcí zpracovaných. Vůbec jsem nevěděla kdo jsem, co v životě chci, co potřebuji, co mi dělá dobře a co ne. Protože to po léta někdo rozhodoval za mě. Přestože jsme se s mužem na začátku měli hodně rádi, tak jsem se vůči němu často cítila buď jako holčička, anebo puberťák. Když jsem pak jednou poznala jiného muže a měla s ním platonický vztah, tak jsem začala poznávat, že nejsem jen matka, manželka a člověk s určitou pracovní rolí, ale že mám i jiné ženské podoby. Jen jsem se jich dlouho bála a zavírala je do nějaké pomyslné ohrádky – aby nikomu neublížily. Pak jsem pochopila, že tím nejvíc ubližuji sama sobě. Začala jsem se poznávat, navracet se sama k sobě. Ale nějaký čas to trvalo. Zpočátku jsem si v řadě situací neuměla rychle uvědomit, jak to mám nastavené. Postupně jsem začala zjišťovat, že mám na mnoho věcí jiný názor než můj muž. Ale neuměla jsem to komunikovat. Pro něj to bylo hodně složité, matoucí: Deset let jste zvyklí, že se někdo nějak chová a najednou se začne rychle a ve spoustě věcí měnit.“

„Po osmnácti letech manželství jsem se rozhodla, že se rozvedu. Konečně jsem se chtěla stát dospělým člověkem, dospělou ženou.“

/

„When my younger sister was born, my dad made an ‚unsignificant‘ remark – ‚it’s a girl, again’, he said. Later, when our brother was born, me and my sister were aware of the fact that he had a little bit different position in the family. We’ve been dealing with it in one way or another ever since. I’ve already managed to cope with it, but for a long time I had a feeling that I need to earn the love and attention of others. Also because my dad wasn’t good at showing emotions, praising us. So when I was growing up, I was running around like a ferret, searching for the praise, thinking: ‚There has to be something I can do for which he will compliment me!’. But there was nothing. Because he took everything I did for granted.“

„And so I learned a survival strategy – to sense what others want from me, what they expect, and base my behaviour on that. So that I feel accepted. I’d been living under a great pressure of expectations. In my marriage I took up the family model of my husband. At the time, I considered it ‚better‘ than the model from my family. We had a nice, peacefull marriage for ten years. But then I realized that I’d been living a life of someone else. When I was getting married, I was still dealing with my puberty. I still didn’t have many things resolved inside of me. I had no idea who I am, what I want from life, what I need, what makes me feel good and bad. Because for a long time, other people were deciding this for me. Even though me and my husband liked each other a lot at the beggining, I often felt like a little girl or an adolescent while dealing with him. Later, when I got to know another man and had a platonic relationship with him, I started to realize that I am not only a mother, a wife and a worker, that I have more feminine sides. That I was just too afraid of them, closing them off behind an imaginary fence – so they wouldn’t cause pain to anyone. In time I came to understand that it’s me who’s being hurt the most. I started to get to know myself, to return back to who I am. But it took some time. In the beggining, I wasn’t able to quickly realize what are my stands in certain situations. Gradually I started to find out that they differed from those of my husband. But I had trouble to communicate it. It was a difficult and confusing time for him: Imagine that you are used to knowing someone for ten years and suddenly this person starts to change in a rapid and extensive way.“

„After eighteen years of marriage I decided to get divorced. I wanted to finally become an adult being, an adult woman.“