Powered by Seat

HOPRG_1278a

O čem v poslední době hodně přemýšlíte?
„Plánuji cestu do svého rodiště, podnikám ji každý rok. Jelikož se musí jít od autobusu pěšky asi jeden kilometr, tak přemýšlím, jestli to stále ujdu. Musím si ujasnit, jestli moje touha po té cestě je větší než bolest mých nohou.“

Jaký byl nejkrásnější okamžik, který jste ve své rodné obci prožil?
„Třináctého května 1945, když se domů vrátil můj otec. Byl odsouzený k trestu smrti, měl být na Pankráci dvanáctého května popraven – za to, že jsme doma pár dní přechovávali ruského partyzána. Jelikož ale pátého vypuklo povstání, tak byl propuštěn, spíše asi vyhnán.“

„Třináctého byla neděle, pamatuji, že bylo krásné počasí. Najednou se objevil, špatně chodil. K nám do kuchyně se s ním nahrnulo snad dvacet lidí a on nám vyprávěl, jaké to bylo. Všichni byli rádi, že se vrátil. Ale vážil pětačtyricet kilo. Babička mu jednou dávala ruku před pusu, jestli vůbec dýchá.“

„V té naší obci tehdy žilo necelých pět set lidí. Z toho tři rodiny měly během okupace takovéhle problémy. Ostatní tím tak nějak proplouvali. Něktěří se asi měli i dobře, včetně toho člověka, který tatínka udal. Tatínek během svého vyšetřování viděl udavačský dopis a všiml si, že psací stroj, na kterým byl napsaný měl o trochu výše postavené písmeno ‚m‘ – v řádce bylo položeno výš než ostatní písmena. Porovnal to s mým vysvědčením a dovodil si, že ten dopis asi napsal řídící učitel ze školy. Ale šlo mu to těžko prokázat.“

Co jste si z tátova života vzal do toho svého?
„Jít svou cestou za svou pravdou. Myslel si, že nacismus je špatný a že se proti němu musí něco dělat. Zrovna tak, jako si později myslel, že komunismus je špatný a že se proti němu také musí něco dělat. Doplatil na to, tehdy i tehdy.“

/

What have you been thinking about lately?
„I am planning a visit of my hometown, I undertake it every year. Since I need to go from a bus station for around one kilometer, I wonder if I can still make it. I need to realize if my desire to make the journey happen is bigger then my leg pain.“

What was the most beutiful moment you lived through in your hometown?
„The thirteenth of May 1945, when my father returned home. He had been sentenced to death, he had been supposed to be executed on twelfth of May in Pankrác prison, for sheltering a russian partisan for a couple of days. But since the Prague uprising happened on the fifth, he was released, or rather expelled.“

„It was Sunday on the thirteenth, I remember the weather was very nice. He suddenly showed up, walking poorly. Maybe twenty people crowded into our kitchen with him and he was telling us what it had been like. Everybody was happy that he’s back. But he weighed 45 kilos. My grandma once put a hand in front of his mouth to see if he’s still breathing.“

„There were around 500 people living in my hometown back then. Out of all people, three families had these kinds of troubles during the occupation. The rest of them kind of rode it out. Some people even did well I guess, including the person who denounced my father. When he was being interrogated, he saw the letter of denouncement and noticed that the typewriter on which the letter had been written had a slighty elevated ‚m‘ letter – it was a bit higher than other letters on a line. He compared it with my school certificates and concluded that the letter was probably written by a managing teacher at my school. But it was difficult to prove.“

What have you taken from your father’s life?
„To follow one’s way to achieve one’s truth. He thought that the Nazism is wrong and that one needs to do something against it. Just as he later thought that the Communism is wrong and that one also needs to do something against it. He paid the price for it, both times.“