Powered by Seat

HOPRG_1286c

„When I entered middle school at the age of 11, had my first papers and essays, I got very scared because I didn’t know what I want to do with my life. I still don’t know. My mother is a lawyer and my father is an architect, they knew what they wanted to do, they like doing it and worked very hard to achieve it. Since I had no idea, I felt like if I get all A’s in every subject, then when I figure out what I want to do, it will be available for me. If I only did things I felt like doing, what if I change my mind later on?“

„I am a control freak when it comes to my trips. When I got to Prague, I had this huge list of everything I was gonna do. Then I realized – I am all by myself, I am on a vacation, I don’t fail at this trip if I don’t learn every thing about every place. If I don’t read all the boards with all the information. It’s okay that I don’t know which kings lived here, why this or that place is important. It’s a new game for me: I see something interesting, I look at it, say ‚oh, cool!‘ and then I keep walking. That never happened before, I had to know everything. Now I don’t force myself to do something just because I think it would be a good experience, or because it is of a cultural importance to this place. I love Art Nouveau, so I spent two hours in Alphonse Mucha museum. But if I don’t want to walk to the Strahov monastery, I can still sit in the park and just doodle. Do things because you want to, not because you should or because people expect it of you. That’s what I‘ve learned.“

/

„Když jsem v jedenácti letech nastoupila na střední školu, psala první eseje a seminárky, tak jsem dostala strach, protože jsem nevěděla, co bych v životě chtěla dělat. Stále to nevím. Moje máma je právnička a otec architekt, ti věděli, co chtějí dělat, dělají to rádi a těžce pracovali, aby to dokázali. Jelikož já to během studia netušila, tak jsem si řekla, že když budu mít ze všech předmětů jedničky, tak až na to jednou přijdu, budu mít možnost to dělat. Říkala jsem si, že kdybych dělala jen věci, které mě v danou chvíli baví, tak co když se později rozmyslím jinak?“

„Jsem taková, že musím mít během cestování všechno pod kontrolou. Když jsem přijela do Prahy, měla jsem obří seznam všeho, co chci stihnout. Pak jsem si ale uvědomila, že tu jsem sama, že jsem na dovolené a že neselžu, když se nenaučím každou věc o každém místě. Když nepřečtu všechny informační tabule. Když nebudu vědět jména všech králů, kteří tu žili, znát důvody, proč to a ono místo je důležité. Je to pro mě nová hra: Vidím něco zajímavého, prohlídnu si to, řeknu „jé, pěkný!“ a jdu dál. To se mi předtím nikdy nedařilo, musela jsem všechno vědět. Teď už se do ničeho nenutím jen proto, že by to mohl být dobrý zážitek, nebo proto, že je to důležité pro místní kulturu. Miluji secesi, takže jsem strávila dvě hodiny v muzeu Alfonse Muchy. Ale když se mi zrovna nechce jít do Strahovského kláštera, tak si prostě můžu sednout v parku a čmárat si. Dělat věci, protože chci, ne proto, že bych měla, nebo proto, že to ode mne lidé očekávají. To jsem se naučila.“

HOPRG_1286e

„I drew this on the airplane on the way here, it’s a little bit creepy. It’s of the man next to me. He woke up so I couldn’t finish his shirt.“

/

„Tohle jsem nakreslila v letadle na cestě sem, je to trochu divný. To je chlápek, co seděl vedle mě. Probudil se, takže košili už jsem nestačila dokreslit.“