Powered by Seat

HOPRG_1285a

„Loni jsme s přítelkyní absolvovali mistrovství České republiky v autostopu. Aniž bychom předtím kdykoliv stopovali. Bylo to na čas – kdo první dostopuje z Prahy na Gibraltar a zpátky. Sice jsme zdaleka nevyhráli, ale byl to neuvěřitelný zážitek.“

„Já se o tom dozvěděl asi pět dní předem a musel jsem si zajistit volno v práci. Jelikož to bylo takhle narychlo, tak jsem nakonec dostal týden volna, s tím, že se to dá případně o den, dva protáhnout. Takže celou dobu, co jsme tam jeli, jsem byl hrozně ve stresu a říkal: ‚Půlku času, co mám volno, pojedeme směrem tam, uvidíme, co dokážeme, a pak se prostě otočíme a jedeme zpátky‘. Chtěl jsem mít jistotu, že tady budu včas. Přítelkyně byla takový tahoun, stále tlačila, ať jedeme dál a dál. Ale když jsme dojeli na jih Španělska, tak jsme se zasekli. Vůbec to nejelo, popojížděli jsme po třech, pěti kilometrech, z benzínky na benzínku. U jedné z nich, uprostřed ničeho, jsme skončili asi ve tři ráno. Už to opravdu nevypadalo, že se tam odtud dostaneme. Potkali jsme tam nějaké Angličany, kteří nám říkali: ‚My vás vzít nemůžeme, máme plné auto, ale: Take it easy, berte to tak, jak to je, užívejte si to‘. Já jsem byl v té chvíli opravdu unavený, zpocený, naštvaný. Říkal jsem si: ‚Takovéhle rady si strčte za klobouk!‘ Když odjeli, tak jsme šli najít nějaké místo na spaní. Tehdy to přišlo. Přešli jsme přes silnici a zjistili, že jsme přímo na pobřeží moře. Nakonec jsme tedy strávili nádhernou noc na pláži – hvězdičky, všechno –, ráno se vykoupali a mé sestře tam z mušlí poskládali a vyfotili vzkaz k narozeninám. Hodili jsme se do velké psychické pohody a rozhodli se, že pojedeme dál. Když jsme začali znovu stopovat, tak to najednou šlo. Myslím si, že lidé z vás vycítí, když jste ve stresu. Jediný způsob, jak to překlenout, je si opravdu říct: ‚Take it easy, o nic nejde, jdeme si to užít‘. To se od té doby stalo takovým mottem mého života, táhne mne to dopředu.“

/

„Last year me and my girlfriend participated in a Czech Hitchhiking Championship. Although we had never hitchhiked before. The goal was to hitchhike from Prague to Gibraltar and back in a best time. We were far from winning it, but it was an incredible experience.“

„I got to know about it five days in advance so I had to arrange it at work to get a time off. Since it was at such a short notice, I got a week off, with a possibility to extend it for a day or two. So for the whole time we were on the way there, I was very stressed, saying: ‚For the half of the time I have, we will go in that direction, we will see where we get, and then we just turn around and go back.‘ I wanted to be sure that I will be back on time. My girlfriend was a real powerhouse, she kept pushing us to go further. But when we got to south of Spain, we got stucked. People were not taking us, we were moving by three, five kilometres, from one gas station to another. We ended up at one of these at around 3 a.m. one night. It really didn’t seem like we would move from there at that point. We met some Englishmen there who said: ‚We cannot take you, our car is full, but: Take it easy, just take it as it is and enjoy it’. I was really tired, sweaty and angry at that moment. I thought: ‚Take your advices and shove it!‘ When they left, we went to find a place to sleep. Then it happened. We crossed the road and realized that we are at a seashore. So in the end we spent a beatiful night at the beach, with a starry sky and all. In the morning we took a swim and photographed a birthday message for my sister which we had made out of seashells. We started to feel great and decided that we will go further. When we started to hitchhike again, it was suddenly easy. I think that people can sense when you are stressed out. The only way to overcome it is to say: ‚Take it easy, it’s not a big deal, let’s enjoy it.‘ That has become a motto of my life since then, it pushes me forward.“