Powered by Seat

HOPRG_1288a

„Byla jsem takové introvertní dítě, co se všeho bálo. Introvertní jsem dál, ale v poslední době více hledám, zkouším věci – abych zjistila, co mi sedí a nesedí. Ale stále je to jen to hledání, stále nenacházím ‚to ono‘, něco, u čeho bych si řekla ‚v tomhle jsem se našla‘. Mám pocit, že nejblíže tomu jsem, když jsem v kontaktu s dětmi. Dokážu se při tom hodně uvolnit a také si vždy uvědomím, že to moje věčné přemýšlení je někdy vlastně nadbytečné. Na druhou stranu mi přijde, že člověk, který pracuje s dětmi by měl být stabilní a ukotvený. Že potom jim svým vzorem může něco předávat. Tahle stabilita mi zatím chybí, nejsem si proto jistá, co jim vlastně mohu předat. Říkám si, že nejprve asi musím čerpat sama pro sebe, než začnu dávat.“

„Teď v zimě jsem byla jako dobrovolník na pobytě s dětmi z dětských domovů. Byla tam jedna malá, asi osmiletá holčička, která byla hyperaktivní. Celý den tam poletovala a křičela. Jeden večer jsme si spolu sedly do křesla, otevřely jsme knížku afrických pohádek a ona mi ji předčítala. Byla z toho strašně nadšená a v jednu chvíli mi řekla, že nic takového nikdy nedělala. Nikdy nezažila, že by někomu mohla jen tak předčítat. Bylo hezké vidět, jak tam v té chvíli sama pro sebe dokázala objevit částečku svého vnitřního klidu. Objevit moment, kdy s tím druhým člověkem jen obyčejně ‚je‘.“

/

„I was an introverted child who was afraid of everything. I am still an introvert, but lately I’ve been searching and trying out things – to find out what suits me and what doesn’t. But it is still just the search, I still haven’t found ‚it’, something that would make me say ‚I’ve found myself in this’. I have a feeling that the closest I get to this is when I am in contact with children. It makes me really relaxed and I always realize that sometimes I am unnecessarily overthinking things. On the other hand, I think that a person who works with children should have some stability. That only then he or she can pass something onto them. I don’t have this kind of stability yet and so I am not sure what could I give them. I think that first I need to gain before I can start to give.“

„This winter I was a volunteer during an overnight trip of children from orphanages. There was a small, eight year old girl there who was hyperactive. She was running and screaming all day long. One evening we sat down together in an armchair, opened a book of African fairy tales and she was reading it out to me. She was very excited out of it and told me that she had never done anything like that before. That she had never experienced reading something out to somebody. It was nice to see that she had managed to discover a little particle of her inner peace. To discover a moment of just ‚being‘ with the other person.“