Powered by Seat

HOPRG_1329a

„I work in Chile three months a year as a mountain guide. I take tourists up a mountain with a big car and show them around. It’s a good job. And it pays very well, you can make 150 euros per day. When I was twenty-three I decided to open up my own agency – because why make 150 when you can make 500 per day? I really wanted the money. I got a bank loan, I got money from my family, I got money I had saved up for years. I was ready to buy the big car, ready to start the business. But then I looked at all the people that already had their agencies. They were probably 10 years older than me and they looked really empty. They didn’t speak any languages, didn’t do much. They just talked and thought about money all the time. I asked myself: ‚Is this what I really want to do? What I want to become?‘ So I grabbed all the money I’d saved and I told my family: ‚Forget about all the plans, I am going to Europe!’. That year I learned how to lead a puppet and so now I go around with my own puppet show. It’s a pretty good life. I’ve learnt that puppets can make people happy. They can make somebody’s day better, even if they had a really bad day.“

/

„Tři měsíce v roce pracuji v Chile jako horský průvodce. Vždy vyvezu lidi velkým autem nahoru a provedu je po okolí. Je to dobrá práce. A dobře placená, člověk si vydělá až 150 eur za den. Když mi bylo dvacet tři, tak jsem se rozhodl založit si vlastní turistickou agenturu – proč vydělávat 150, když mohu vydělávat 500 euro? Opravdu jsem ty peníze chtěl. Sjednal jsem si bankovní půjčku, něco dostal od své rodiny, něco měl za léta našetřeno. Byl jsem připravený koupit si to velké auto, začít podnikat. Pak jsem se ale podíval na lidi, kteří v té době už vlastní agenturu měli. Byli asi o deset let starší než já a vypadali opravdu prázdně. Nemluvili žádnými cizíci jazyky, nic moc nedělali. Jen se neustále bavili a přemýšleli o penězích. Tak jsem se zeptal sám sebe: ‚Chci tohle skutečně dělat? Je tohle, kým se chci stát?‘ Sebral jsem tedy všechny naspořené peníze a řekl rodině: ‚Zapomeňte na ty moje plány, jedu do Evropy!‘ Ten rok jsem se naučil vodit loutky a dnes objíždím různá místa se svým představením. Je to docela dobrý život. Zjistil jsem, že loutky dokáží lidi rozveselit. Dokáží zlepšit den. I člověku, který má za sebou fakt špatný den.“