Powered by Seat

HOPRG_1328a

„I grew up in a small town in Iceland. When I think about it now, I feel like I was holding back. Because I was afraid what other people think. Nobody ever told me: ‚You should hold back!’. But the whole mindset in the environment was: ‚Don’t go and do big things.’“

„When I moved to Netherlands and went to art school, my first project was to make a lamp. I never thought I could do such a thing. It was the first moment when I didn’t need to ask myself: ‚What is my mom and my grandparents gonna think about this?‘ I could just create. So a made a lamp. I took concrete in my hands, threw it on a ground a I put a stick on it. It was a concrete blob with a stick. When I look at it now I can see that it’s bad. But it was so freeing for me! I loved making it and figuring out how not to be electrocuted.“

/

„Vyrostla jsem na islandském maloměstě. Když se dnes nad svým dospíváním zamyslím, cítím, že jsem se držela zpátky. Bála jsem se totiž, co by si ostatní pomysleli. Nikdo mi nikdy neřekl: ‚Měla by ses držet zpátky!‘ Ale celý místní způsob myšlení člověku říkal: ‚Nedělej velké věci.‘“

„Když jsem se přestěhovala do Nizozemska a začala studovat na umělecké škole, dostala jsem za úkol vytvořit lampu. Do té doby jsem si nemyslela, že bych něco takového mohla udělat. Byl to první okamžik v mém životě, kdy jsem se nemusela ptát sama sebe: ‚Co si o tom pomyslí máma a babička s dědou?‘ Mohla jsem volně tvořit. Tak jsem udělala lampu. Prostě jsem vzala beton, mrskla s ním na zem a zapíchla do něj tyč. Byla to kupa betonu a tyč. Když se na to podívám dnes, vidím, že je to špatné. Ale bylo to pro mě velmi osvobozující! Strašně jsem si užila tu tvorbu, ale i vymýšlení způsobů, jak se přitom nenechat zabít proudem.“