Powered by Seat

HOPRG_1380c

„Viděl jsem nedávno obrázek z jednoho anime, Laputa: Nebeský zámek od Miyazakiho. V tom filmu je v jedné scéně robot, který je porostlý mechem. Tak jsem si řekl: ‚To je hezké, to by chtělo někde použít‘. A začal jsem přemýšlet: ‚Jak se objevil robot porostlý mechem? Asi se o něj dlouho nikdo nestaral. Proč se o něj nikdo dlouho nestaral? Protože tam nejsou lidé, kteří by se starali. Proč tam nejsou lidé?‘ A tak dále. Až jsem si nakonec v myšlenkách vymyslel vlastní alternativní svět. Je post-apokalyptický a společnost, která v něm žije byla před tou apokalypskou steampunková. Ve chvílích, kdy nepotřebuji věnovat pozornost tomuto světu, se v myšlenkách přenáším do toho druhého.“
Takže píšete a publikujete příběhy?
„Ne, na psaní jsem moc líný.“
Žádným způsobem to nesdílíte?
„Jen ústně. Třeba přijdu za kamarádem a řeknu: ‚Ahoj, mám teď takovýhle nápad, co si o tom myslíš?‘ Nebo jim o tom světě prostě vyprávím. Ale všechno se to děje jen v mé hlavě.“

„Když potkám někoho, kdo není jako já, takzvané normální lidi, tak se na mě často dívají skrze prsty: Ten člověk je divný!“
Co jim odpovídáte?
„‚Děkuji‘ Celkem cíleně se snažím nezapadat mezi tu masu lidí, mezi lidi, kteří jsou zdvořile nevšímaví a kteří neustále dělají nějaké kompromisy. Být divný je pro mě vlastně lichotka. Hodně neštěstí mezi lidmi vychází podle mě z toho, že se lidé zapírají – že něco nedělají jen proto, že ‚se to nedělá‘. Pro mě je důležité, že dělám přesně to, co chci. To mě činí šťastným.“

/

„Recently I came across a picture from the film ‚Laputa: Castle in the Sky‘ from Miyazaki. There is a scene in the film in which there is a robot covered by moss. So I thought: ‚That’s nice, I should use it somewhere.‘ And so I started to think: ‚Where did the moss-covered robot come from? Probably nobody have been taking care of him for a long time. Why was there nobody taking care of him for such a long time? Because there were no people who could do that. Why there were no people?‘ And so on. In the end I created my own alternative world in my thoughts. It is post-apocalyptic and the human society that had been living there was steampunk. When I don’t need to pay attention to this world of ours, I go to the other world in my thoughts.“
So you write and publish stories?
„No, I am too lazy for that.“
You don’t share the stories in any way?
„Just verbally. For instance, I meet a friend and say: ‚Hey, I’ve got this idea, what do you think about it?‘ Or I just tell them the stories. But everything happens only in my mind.“

„When I meet somebody who is not like me, a so-called normal person, they often look down at me, thinking: ‚This guy is weird!’“
What is your response?
„‚Thank you.‘ I can say that it’s my intention not to be normal, a part of the mass of people who are ‚politely indifferent‘ and who constantly make some compromises. To be called weird is basically a compliment for me. I think that a lot of human misery comes from the fact that people deny themselves, that they don’t do something just because it’s frowned upon. For me it’s important that I do exactly what I want. That makes me happy.“