Powered by Seat

HOPRG_1421a

„Nejhorší byly ty hádky. Když se večer opili, začali se hádat a já musela s brekem utíkat k babičce. Jednou jsem uslyšela ránu a když jsem vešla do dveří, tak jsem tatínka viděla ležet na zemi, jak mu z hlavy teče krev. Máma ho strčila a on spadl. Dodnes to mám před očima – to jsou takové chvíle, které člověk z hlavy nevymaže, ani kdyby chtěl.“

„Dlouho jsem měla problém s tím, že stačilo, aby na mě někdo zvýšil hlas a já začala plakat. Byl to pro mě okamžitý spouštěč. Cítila jsem se kvůli tomu špatně – ti lidé se většinou hned začali omlouvat a já jim říkala: ‚To je dobré, nic se neděje, to já neovlivním.‘“

„Dnes už je to naštěstí dobré, asi i tím, že jsem už přijala, že rodiče jsou prostě takoví, jací jsou, a jiní nebudou. Vždy jsme jim se sourozenci říkali – dejte tu flašku před nás, to je pro nás daleko lepší, než když se napijete za rohem a tvrdíte nám, že jste nic nepili. Já sama jsem si pití psychologicky nastavila tak, že jsem si řekla, že piju, když jsem někde, s někým. Že nejsem člověk, který pije sám a tutlá to. Táta bývalého přítele také pil. Šel na léčení a dnes už deset let nepije. Ale povedlo se to proto, že on s tím přestat chtěl. Moji rodiče nechtějí. ‚My nemáme žádný problém,“ říkají.‘“

„Byly samozřejmě období, kdy jsem se za ně styděla. Na můj maturitní ples přišli opilí a já si ho proto vůbec neužila. Lidé to možná hned nepoznali, ale já jo. Poznám to okamžitě, i když mi rodiče jen zavolají. Někdy jsem si u kamarádů říkala: ‚Ty jo, já bych chtěla mít takovou maminku a tatínka.‘ Ale pak jsem si vždy uvědomila, že já je mám stejně ráda. Protože nemohu říct, že by mi nedali lásku. Jsou rodiny, kde máte všechno, podporují vás ve studiu, ale rodiče k vám jsou chladní. Radši dají peníze než lásku. Každý má prostě něco. Myslím si, že člověk se musí smířit s tím, jak to je. Protože když to nepřijme, tak ho to bude stále vnitřně užírat.“

/

„The fights were the worst. When they got drunk in the evening, they started to fight and I had to run to my granny’s, crying. Once I heard a blow and when I entered, I saw my dad lying on the floor, blood coming from his head. Mum pushed him and he fell. I still have it in front of my eyes – those are the moments which no one can erase, even though one tries.“

„I had a problem when I would hear someone speaking up, I would start crying. It was like an immediate switch. I would feel bad about it – the people would start apologising and I would reply: ‚That’s all right, no worries, I cannot do anything about it.’“

„It’s fine now, I might have also accepted the way my parents behaved and that they wouldn’t change. I would always tell them – together with my siblings – that it’s better to put the bottle in front of us then to drink behind our backs and claim you hadn’t drunk. I regulate drinking only to moments when I’m somewhere with someone. I’m not a person who drinks alone and tries to cover it. My ex-boyfriend’s father used to drink as well. He went to a rehab and it’s been ten years now since he quit. My parents don’t want to quit. ‚We don’t have a problem,‘ they say.“

„There were times when I felt ashamed for them, obviously. They came drunk to my graduation ball and I just couldn’t enjoy it. The people around us might not have noticed but I knew. I can tell instantly, even when they call me on my phone. Seeing some of my friends‘ parents, I used to say: ‚Oh, how I wish to have parents like this.‘ But then I realised that I love them inspite of that. I cannot say they didn’t give me love. There are families where you have everything, they support your studies but the parents are rather distant. They prefer giving money to showing love. Nothing is perfect. I think that everyone has to come to terms with what he or she has available. Because when you don’t accept things the way they are, it will eat you from the inside.“