Powered by Seat

HOPRG_1412a

„Některé věci člověku dojdou až s odstupem času, až když dozraje k jejich pochopení. Mně se třeba kdysi stalo, že jsme hráli s kamarády volejbal. Já jsem nižšího vzrůstu, většina ostatních byla pro tu hru lépe stavěná. Při hře u sítě se tedy jejich výhoda musela projevit. Ale v jednu chvíli se mi tak spontánně zachtělo jeden ten míč na síti vyhrát. Chtěl jsem prožít ten okamžik, že to vyhraju. Proti mně stál jeden vyšší kamarád. Když letěl míč, tak já jsem ale u sítě vyskočil trochu dříve a do běžné výšky. Dalo se tedy předpokládat, že on zasmečuje později, ve chvíli, kdy já už budu dole. Stalo se ale něco, co se asi odehrálo ve velmi krátkém okamžiku časových disharmonií – já ten blok totiž udělal a ten míč opravdu vyhrál. V tu dobu jsem nepochopil, co se to stalo. Až časem, když jsem se začal zajímat o různé hraniční jevy, kdy jsem, řekněme, nahlédl do matrixu, jsem si uvědomil, že má mysl v tu chvíli dokázala překonat omezení času. Zažil jsem to později i v jiných situacích. Těmto jevům je společné to, že nejsou provázány ani s lpěním na něčem, ani se strachem. Tedy ani s něčím pozitivním, ani negativním. Je to čistá situace. V takovou chvíli ten čistý paprsek udělá to, co má. Třeba člověku o čtvrt vteřiny protáhne čas při výskoku u sítě.“

„Díky takovým okamžikům jsem si uvědomil, že čas je relativní. To není jen něco, co někdo prohlásil. Nedá se to ale pořádně teoreticky uchopit, musí se to prožít. Když to jednou prožijete, tak pochopíte, co to znamená. Čas je opravdu imaginární veličina, která je takzvaně lineární jen proto, že většina lidí ji lineární chce mít.“

/

„You can understand some situations only in a hindsight when the time is right. It once happened to me that I played volleyball with some friends of mine. I’m rather short and most of them had better figures for the game. Their height had to display itself during the game by the net. But I suddenly felt this spontaneous desire to win the ball on the net. I wanted to win this moment. There was this tall guy playing against me. When the ball was flying across the net, I jumped up a little sooner into a regular height. One could have supposed that he would spike the ball once I was back on the ground. But what happened next happened in a fleeing moment of time disharmony – I blocked the guy and really won the ball. At that time I couldn’t grasp what had happened. After some time I started to be interested in borderline phenomena, I sort of looked into the Matrix and realised that my mind had managed to get over the limitations of time. It was not the only time I experienced this. These phenomena have in common that they are not bound to any personal craving or clinging, not even to our fear. They are not bound to anything either positive or negative. It’s a pure situation. At moments like this the ray does what it has to do. It may extend the time for a quarter of a second for somebody jumping up at the net.“

„Thanks to such moments I realised that time is relative. It’s not just anything that was claimed by someone. It’s difficult to grasp it on a theoretical level, you have to experience it. Once you do, you will understand what it means. Time really is an imaginary quantity which is linear only because most people want it to be.“