Powered by Seat

HOPRG_1465a

„Vystudovala jsem herectví a dlouho dělala hlasatelku v rádiu. Ve čtyřiceti letech jsem ale dostala mozkovou mrtvici. Přišla jsem o práci, vyhodila svého muže – měla jsem v manželství takový stres, že si myslím, že jsem tu mrtvici dostala kvůli němu – a zůstala se sedmnáctiletým synem. Myslím si, že ho to období hodně poznamenalo. Můj manžel nebyl jeho otec a když ještě žil s námi, tak se začali nenávidět. Dělali si různé naschvály – syn mu mazal rozepsané scénáře, on mu zas zavíral ledničku, a podobně. Jeden den jsem manželovi během pár hodin sbalila věci a zavolala jeho milence, ať si pro ně přijede. Když pak odjel, tak jsem se hrozně opila. Což jsem po té mrtvici nesměla. Pamatuji, jak jsem ležela v ložnici a z toho šoku škrábala nehty omítku ze zdi. Až jsem si je lámala. Byla jsem absolutně fyzicky i psychicky na dně, zralá na sebevraždu. Ale syn tam byl a říkal: ‚Mami, přestaň. Musíš žít dál.‘“

„Musela jsem nás uživit, neměla peníze, a tak jsem chodila u nás na Chodově na pole sbírat šípky a blumy a z toho jsem jednu dobu pořád vařila rýžový nákyp. To bylo hrozné – já sladká jídla nesnáším. Žili jsme velmi skromně. Ale přežili jsme. Myslím si, že syn mi tenkrát zachránil život – neustále říkal „Mami, dělejme něco“. Dala jsem na něj tenkrát roli předčasné dospělého člověka.“

„Čtyři roky jsem byla v invalidním důchodu. Nechtěla jsem zůstat doma a zírat do čtyř stěn, a tak jsem po několika letech vystudovala starožitnictví. Dnes už mám dvanáct let svůj malý antik. Pocházím ze šlechtického rodu, a tak jsem vyrostla mezi starými věcmi. Specializuji se na staré textilie, mám jich nejvíc v Praze. Zachraňuji je – peru, zašívám, žehlím. Mám pocit, že tím zachraňuji kus kulturního dědictví, um našich babiček. Nikdo to moc nekupuje, lidé jsou líní to prát, a tak si tady tak sedím, čtu si a občas za mnou přijdou přátelé. Je mi tady dobře.“

/

„I studied acting and I worked as a radio broadcaster for a long time. But then I got a stroke when I was fourty. I lost my job, threw out my husband – I had had such a stress in my marriage that I think I got the stroke because of him – and I was left with my seventeen year-old son. I think he was heavily affected by this period. My husband was not his father and when he was still living with us they started to hate each other. They did all kinds of spiteful things to each other – my son would delete screenplays of my husband from his computer, husband would shut the fridge in front of my son and so on. One day I packed my husband’s things in several hours and called him on the phone of his mistress to let him know that he should come pick it up. When he left with the boxes, I got terribly drunk. Which was something I was not allowed to do after the stroke. I remember lying in the bedroom and scratching the walls up to the point that I was breaking my nails. I was absolutely down and out both physically and mentally, close to commiting a suicide. But my son was there, saying ‚Mom, stop. You have to go on living.’“

„I had to feed us, didn’t have any money, so I would go to the field in Chodov, where we lived, to pick up rose hips and wild plums and for a certain time I would constantly cook rice pudding. That was terrible – I hate sweet dishes. We lived very modestly. But we survived. I think that my son saved my life back then – he kept on saying ‚Mom, let’s do something.‘ At that time I put him into a role of a prematurely adult person.“

„I spent four years on a disability pension. I didn´t want to stay at home and stare into the four walls and so I studied antiques. So now I have had my small antique shop for twelve years already. I come from an aristocratic family and so I grew up among old things. I specialize on old textiles, I have the biggest collection in Prague. I try to save it – I wash it, sew it up and iron it. I have a feeling that I am saving a piece of our cultural heritage, the skill of our grandmothers. There is not many people who buy it, people are too lazy to wash it, so I am mostly sitting here, reading books and hosting friends who come over to visit me from time to time. I feel good around here.“