Powered by Seat

HOPRG_1474a

„Samota na mě doléhá čím dál tím víc. První roky po smrti druhé manželky ještě šly – hodně jsme chodili na výlety, to Lump ještě běhal. Dnes už se s nikým neseznámím, žádné dobrodružství už ani nehledám. Hlavně hodně vzpomínám. S důchodem vyjdu jakž takž, žiju ze dne na den. Chodím brzo spát, hodně spím a jsem rád, že jsem rád. Přijde mi, že už nemám nic jiného, než ty vzpomínky. Kdybych žádné neměl, tak vlastně neexistuji.“

/

„I’ve been feeling increasingly lonely lately. The first years after my second wife died were still quite okay – we were doing a lot of trips, ‚Lump‘ was still able to run at that time. I don’t meet any new people now and I am not even searching for any more adventures. I reminisce a lot. My life off a retirement pension is so-so, I live from day to day. I go to bed early, I sleep a lot and I am glad about what I have. But I feel that I don’t have anything more than my memories. If I didn’t have them, I wouldn’t even exist.“