Powered by Seat

HOPRG_1476a

„It’s a small world. I recently cycled for nine months from London to Cape Town. When I was in Mozambique I was cycling along and at one point there was a truck coming towards me. When it was coming close, a big car, 4×4, suddenly appeared and was overtaking the truck. It was basically going to ride me off the road. I had to quickly get off it to prevent myself from being killed. There was a lady in the car and I started to shout at her: ‚Stop driving like a maniac! Slow down!’. But the cars went and I carried on cycling – that day I was heading to Zimbabwe. I stayed on a border, in a small hotel. Next morning I woke up early and as I went to a little shop to get a breakfast, this lady who worked there came up to me and said: ‚I know you. And you know me. You saved my life.‘ She explained to me that the day before she was on the bus, commuting to work from Malawi. When she got off the bus at this border crossing, the place where she worked, she had to present herself with a passport. But she realized that she mistakingly took a wrong bag in the bus. She asked the police what to do and, to her surprise, they gave her keys to this big car and told her: ‚Go and catch the bus!’. So she was driving, chasing the bus, and that was when she passed me. She said that when she heard me shout ‚Slow down!’, she realized that life is short and that there is no point of killing herself, or anybody else, just to catch a bus.“

„I think that one should live life to the fullest, but I suppose we need to hear ‚Slow down!‘ from time to time. To realize what’s that all about. So that we don’t rush through life and hurt others or ourselves.“

/

„Svět je malý. Nedávno jsem jel devět měsíců na kole z Londýna do Kapského Města. Když jsem projížděl Mozambikem, tak proti mně v jednu chvíli jel náklaďák. Jak se přibližoval, tak se za ním najednou objevilo velké auto s pohonem na čtyři kola a začalo ho předjíždět. V podstatě najíždělo přímo na mě. Musel jsem tedy rychle uhnout, aby mě nezabilo. V autě seděla nějaká žena a já na ni začal řvát: „Přestaňte řídit jako šílená! Zpomalte!“ Auta ale zmizela v dáli a já pokračoval v cestě – mířil jsem toho dne do Zimbabwe. Přenocoval jsem na hranicích, v malém hotelu. Další den ráno jsem se probudil a šel si do obchodu koupit něco ke snídani. Najednou ke mně přišla paní, která tam pracovala a řekla: ‚Já vás znám. A vy znáte mě. Zachránil jste mi život.‘ Vysvětlila mi, že předchozí den jela autobusem do práce z Malawi. Když na tom hraničním přechodu, kde v obchodě pracovala, vystoupila, musela se prokázat cestovním pasem. V té chvíli si ale uvědomila, že v autobuse omylem vzala cizí tašku. Zeptala se tedy policistů, co má dělat. K jejímu překvapení jí dali do ruky klíče od velkého auta a řekli: ‚Jeďte a dožeňte ten autobus!‘ A tak jela, doháněla autobus, a v ten moment projela kolem mě. Řekla mi, že když uslyšela, jak na ni volám ‚Zpomalte!‘, tak si uvědomila, že život je krátký a že nemá cenu riskovat život, ať vlastní či druhých lidí, jen proto, aby dohnala nějaký autobus.“

„Myslím si, že bysme měli žít naplno, ale asi občas potřebujeme od někoho slyšet ‚Zpomal!‘. Abychom si uvědomili, o čem to celé je. Abychom celý život nespěchali a neublížili při tom druhým lidem nebo sami sobě.“

A link to blog from his journey / Odkaz na blog z jeho cesty