Powered by Seat

HOPRG_1512a

„Pocházím z vesnické rodiny – bylo nás pět dětí a přišla válka. U nás v Jugoslávii byla velmi zlá. Pamatuji, že když skončila, tak jsem říkala: ‚Musí se udělat vše pro to, aby válka už nikdy nebyla.‘ Pořád jsem proto chtěla jít z té naší vesnice do školy. Jak jsem na to přišla, to ani nevím. Máma mě podporovala, přestože neměla na víc, než mi zaplatit nájem jedné místnosti, kde jsem pak vařila sobě a později i sestře.“

„Vdala jsem se za Čecha a na začátku 50. let jsme se přestěhovali sem. Já jít nechtěla, ale doma bylo všechno zbořené a já už měla jedno dítě. Neměla jsem lehký život, ale vždy jsem myslela hlavně na svoje děti. Nikdy jsem si nic nekoupila, vždy jsem jen chtěla, aby děti dokončily školu, aby děti měly tohle, aby děti měly tamto. A aby se udělalo vše proto, aby už lidé nikdy neměli hlad. Vždy jsem byla naladěna na sociální notu. Však se podívejte – já pořád nosím tady v náprsní kapse nějaké drobáky. Protože se prostě nedokážu dívat na to, jak se někdo přehrabuje v popelnicích. Nepokládám to za normální. Nedokážu jen tak projít okolo člověka, o kterém vím, že spí pod mostem. A nedokážu to proto, že jsem tím vším sama prošla.“

/

„I grew up in a village, in a family of five children. Then the war came. It was a very bad war in Yugoslavia. When it ended, I remember that I kept saying: ‚We have to do everything that is needed to prevent war in the future.‘ I kept wanted to go to school. I don’t even know how I thought of it. My mom was supporting me, even though she couldn’t afford anything more than to pay my rent in a single room, where I cooked for myself and later also for my sister.“

„I married a Czech man and we moved here in the beggining of 1950′s. I didn’t want to leave home at first, but everything there was destroyed and I already had a child. My life was not easy, but I always put my children first. I never bought anything for myself, I always just wanted my children to finish school, wanted them to have this and that. And I also wanted people not to be hungry ever again. I’ve always been attuned towards social issues. Just look – I always carry a few coins here in my breast pocket. Because I simply cannot stand to look at someone who goes through garbage cans. I don’t think that’s normal. I cannot just walk past a man whom I know will spend a night under a bridge. I cannot do it, because I experienced all of it myself.“