Powered by Seat

HOPRG_1521a

„Studovala jsem střední školu, na kterou jsem ani nechtěla jít. Ale rodiče řekli: ‚Jo, tam půjdeš.‘ Odchodila jsem prvák, druhá, třeťák. Byla jsem ale jak robot, chodila tam s nechutí, cítila, že to nepotřebuji, že to nechci. Pak jsem se před maturitou rozhodla, že tam opravdu nechci být. Sebrala jsem se, ze školy odešla a šla pracovat jako prodavačka. To vám bylo úžasné – obrovská úleva. Dodnes si na ten pocit vybavuji. Ale představte si chudáky mé rodiče, kteří si to všechno plánovali. Na druhou stranu, co je jim do mého života? Dnes mám sama dceru, také už se na to dívám jinak, ale stále si myslím, že člověk by měl dělat to, co chce. A hlavně nedělat to, co nechce.“

„Poslední dobou si hodně uvědomuji, jak důležité rozhodnutí to bylo. Protože kdybych tehdy na té škole zůstala, tak bych odmaturovala, pak nejspíš přišla někam do kanceláře a tak dále – pokračovala bych v tom nesvobodném rozhodnutí. Protože když už bych vydržela někde, kde jsem být nechtěla, tak by se to se mnou táhlo už pořád. Já jsem nakonec v té kanceláři také skončila – asi abych potěšila ty rodiče a své okolí, ukázala jim, že nejsem jen hloupá prodavačka. Dělala jsem v advokátní kanceláři i u soudu. Ale prostě jsem tam nebyla šťastná. Vůbec. Tak jsem se na to znovu vykašlala, dala výpověď. Bylo tehdy zajímavé sledovat reakce okolí: ‚Jaktože odešla, když neměla žádnou jinou práci?‘ Takový ten strach, který lidi nutí dělat dále něco, co nechtějí. Ale já jsem zjistila, že když se nebojíte, tak synchronicita zapracuje a vždy se něco stane. Protože dnes mám práci svých snů a jsem spokojená.“

/

„I studied at a high school that I didn´t even choose. But my parents said: ‚Yeah, that’s where you’ll go.‘ I completed the first year, the second year, the third year. I was just like a robot, going there reluctantly, feeling that I don’t need it, that I don’t want it. Then, right before A levels, I finally decided that I simply don’t want to be there anymore. So I quit the school and went to work as a clerk. That was so great – a huge relief. I still remember the feeling. But imagine my poor parents who had everything planned out. On the other hand, why should they care about my life? I have a daughter now, I see it a bit differently then I used to, but I still think that one should do what he or she wants. And, more importantly, not do to what he or she doesn’t want.“

„Lately I strongly realize the importance of this decision of mine. Because if I had stayed at that school, if I had passed the A levels, then I would probably ended up in some office and it would kept going like this – I would kept continue on the path which had been determined by my unfree decision. Because if I would had stayed somewhere, where I didn’t want to be, it would be always like that. Actually, I did end up in the office after all – I guess I still wanted to please my parents and people around me, to show them that I am not just a stupid clerk. I worked in a law office and in court. But I simply was not happy there. At all. So I walked away once again, I handed in my notice. It was interesting to see reactions of people around me at that time: ‚How come she left when she doesn’t have any other job?‘ This is the fear that makes people keep doing something they don’t want to do. But I found out that when you’re not affraid, a synchronicity occurs and something always happen. Because now I have the work of my dreams and I am happy.“