Powered by Seat

HOPRG_1566a

„Rodina je základ všeho. Velmi fandím lidem, kterým to v životě společně vydrží. Protože vnímám, že v dnešní době je to často: ‚Máme problém. Budeme ho řešit? Ne. Vyměníme.‘ Když je problém a jsou na to dva, tak je to úžasné. A je to vzor pro děti, které v takové rodině vyrůstají.“

„Samotné mi ale ten sen o rodině ne zcela vyšel – z toho jsem byla trochu zklamaná a jsem tím poznamenána na celý život. Protože když mi bylo třiatřicet, tak od nás odešel manžel. Odjel za louži. Nechal mne s malými dětmi samotnou na malé vesnici, zapomněl se někde jinde. To pro mne byl opravdu velký zlom. Najednou jsem nevěděla, co se životem. Měla jsem pocit, že loď ztroskotala. Měla jsem strach. Říkala jsem si: ‚Co teď? Budu honit chlapy? Budu chlastat?‘ Nakonec mi hrozně pomohla víra. Předtím jsem ji brala dost ležérně – chodí do kostela druzí, půjdu i já. Ale kostely jsem měla vždy ráda – je tam veliké ticho a člověk toho hodně vnímá. Tehdy jsem tam ale v tom kříži, který byl přede mnou, našla útěchu. Začala jsem ho brát jako svého přítele, kterému mohu všechno říct. Postupně jsem pocítila, že mám na tomhle světě nějaké poslání – že mám co dělat, pro koho žít, komu jít příkladem. Nepotřebovala jsem prášky ani psychology, věděla jsem, že jsme na to dva a všechno že to zvládneme. Zvládáme to dodnes.“

„U nás na vesnici byl kostel otevřen jen jednou za týden. Už tehdy jsem tomu svému příteli na kříži říkala: ‚Kdybych tě tak mohla každé ráno přijít pozdravit a pak jít do práce, to by bylo úžasné.‘ Nakonec se mi to splnilo před deseti lety, když jsem přišla do Prahy. Tady je kostelů spoustu a nikdo neříká: ‚Musíš odejít, zamykáme.‘ Vždy ho tedy na cestě do práce zajdu pozdravit. A pak mám v sobě tolik síly, že žádný problém není problém.“

/

„Family is the foundation of everything. I root for all the people who manage to stay together in life. Because I feel that today’s approach often means: ‚We have a problem. Shall we solve it? No. Let’s swap.‘ It’s amazing when there are two people to solve a problem. They set an example to children who grow up in such a family.“

„But the dream of a family didn’t quite come true in my case – I’ve been a little dissappointed by that and I am affected by it for life. Because when I was thirty-three, my husband left us. He went overseas. He left me and our two small children in a little village and he left himself elsewhere. That really was a turning point for me. Suddenly I had no idea what to do with my life. I felt that the ship had wrecked. I was scared. I thought: ‚What now? Should I start to chase men? Should I start drinking?‘ In the end it was a faith that really helped me. I had used to take it quite casually before – others go to church, I go too. But I had always liked churches. They are a place of a great silence and being there, one perceives a lot of things. At that time I found consolation in the cross in front of me. I began to take him as my friend with whom I can share anything. After some time I realized that there was a mission for me in this world – that there were things for me to do, that I had somebody to live for and for whom to set an example. I didn’t need no pills or psychologists – I knew it was two of us to go through everything and I knew we could handle. It’s been like this to this day.“

„The church in our little village was opened only once a week. Back at those days I used to say to my friend on the cross: ‚If only I could come and greet you every morning before I go to work – that would be amazing.‘ This wish finally came true ten years ago when I moved to Prague. There is a lot of churches here and nobody says: ‚You have to leave, we are about to lock the door.‘ And so I go and greet him every time I am on my way to work. It gives me so much strenght that no problem is a problem for me.“