Powered by Seat

HOPRG_1569a

„Austrálie byla dlouhou dobu můj sen: Lehčí život, krásná krajina, pláže, slunce. Pamatuji, že když jsem tam přiletěla a vyšla ven z letiště, tak jsem si řekla: ‚Konečně, jsem tady!‘ Tehdy jsem si myslela, že tam zůstanu, nejlépe celý život. Víza jsem ale měla na půl roku, a tak jsem musela makat, abych si je mohla prodloužit. Jeden čas jsem měla tři práce, do toho školu. Bylo to hodně náročné. Jednou jsem konečně měla půl dne volno a někam se chystala. Chtěla jsem si na sobě dát záležet, dát se jako ženská dokupy, a podívala jsem se do zrcadla – po dlouhé době, kdy jsem se pořadně neviděla. Všimla jsem si, že jsem se změnila, že stárnu. Připadala jsem si starší možná o deset let. A cítíla se sama. Chyběla mi máma, ségra, lidé, za kterými mohu kdykoliv, s čímkoliv přijít. Uvědomila jsem si, že můj domov bude vždy tam, kde je moje rodina.“

/

„I always dreamt of living in Australia: Easier life, beautiful landscape, beaches, sun. I remember when I landed and walked out of the airport, I thought: ‚Finally, I am here!‘ I thought I was going to stay there, preferably for life. But I had a visa for six months and so I had to work hard to get them extended. I had three jobs and school at one point. It was really hard. Once I finally had a half day off and I was about to go out. I wanted to look nice, to dress up, and I looked at myself in the mirror – after a long time when I hadn’t really done that. I noticed that I had changed, that I had grown older. It seemed to me that I had aged ten years. And I felt alone. I missed my mom, my sister, people to whom I can come anytime and share anything. I realized that my home was always going to be where my family was.“