Powered by Seat

HOPRG_1577a

„Já jsem vždy hodně sportoval, dělal všechno možné. Teď jsme ale s manželkou v pečovatelském domě, takže to je úplně jiný život než dřív. Od pěti od rána sedím na vozíku, neustále v jedné pozici. Snažím se alespoň cvičit. Ale ty nohy – které nemám – mne často bolí tak, že si to nedovedete představit. Kolikrát si bolestí zabrečím. Někdy mě rozbrečí i pohled z okna – sedávám u něj a dívám se dolu na zahradu, kde chodí lidé. Ale vím, že si to nesmím moc pouštět do hlavy. Musím to brát tak, jak to je. Brát to sportovně.“

/

„I always did a lot of sports, all kinds of things. But now I live with my wife in a nursing home so my life has changed a lot. Since 5 am I sit in the wheelchair, all the time in one position. At least I try to exercise. But the legs – which I don’t have – often hurt me so much that you cannot imagine. I cry of the pain sometimes. And sometimes I cry just looking out of a window – I sit there and look down on people walking in a garden. But I know I cannot let these thoughts into my head. I have to take it as it is. Take it in the way sport taught me.“