Powered by Seat

HOPRG_1578a

„Úraz mne tam přivedl, úraz mne odtamtud dostal ven. Bylo mi okolo dvaceti let, závodně jsem veslovala a na začátku jedné sezóny jsem si pořezala ruku. Tím jsem vypadla z tréninku, ze školy, ze všeho. Když ta rána byla čerstvá, tak to hodně bolelo, v noci jsem kvůli tomu nespala. Jednoho dne jsem šla po ulici a oslovily mne dvě ženy: ‚Co se vám stalo s rukou?‘ Zajímaly se o mě, mohla jsem si vylít srdce. Potom řekly: ‚Našly jsme smysl života.‘ Já o tom v té době hodně přemýšlela a když to někdo takto suveréně prohlásil, tak jsem si řekla, že se mi třeba také rozsvítí, že bych také mohla najít odpovědi na různé otázky. Nakonec jsem u svědků Jehovových byla jedenáct let. Možná už po pěti letech jsem věděla, že ty odpovědi tam nejsou. Ale byly tam osobní vazby.“

„Když se k nim přidáte, tak z vás ta víra udělá takového exota, že nemáte přátele jinde, než tam. Našla jsem mezi nimi lidi, kteří mi byli opravdu drazí. A věděla jsem, že když se rozhodnete odejít, tak vás ti vaši přátelé nesmí ani pozdravit na ulici. V takové situaci by vás měli podle jejich pravidel ignorovat, dělat že jste vzduch, občas se doporučuje i přejít na druhou stranu ulice. Bála jsem se, že zůstanu sama. Proto mi trvalo hodně dlouho, než jsem se rozhodla odejít. Než jsem si došla k tomu, že pokud jsme měla přátele předtím, budu je mít zas.“

„Jeden rok jsem jela na zájezd na Island. Během chůze okolo jedné sopky mi uklouzla noha na ledovém poli a já začala sjíždět dolů. Nevypadalo to dobře. Snažila jsem se brzdit rukama, měla je potom celé popálené. Ten sjezd dolů netrval dlouho, ale stačila jsem za tu dobu přejít od myšlenky ‚proč právě já?‘ k myšlence ‚jednou se to stát musí, tak proč ne právě teď?‘. Naštěstí se ale led dole proměnil v měkký sníh, o který se dalo zabrzdit. Takže jsem do té lávy nevletěla. Po téhle zkušenosti jsem se ale definitivně rozhodla, že od ‚svědků‘ odejdu.“

„Dnes vím, že život není jednoduchý. Že se potkám s nemocemi, se stářím, že nevím, jestli jednou neskončím někde na LDN. Nejsou to moc dobré vyhlídky. Ale začala jsem žít ze dne na den. Uvědomila jsem si, že není důvod ztratit život, který mám, pro nějakou naději, která možná existuje a možná neexistuje. Začala jsem se zaměřovat na to, abych si dokázala užívat hezkých dnů. Třeba jako je ten dnešní.“

/

„An injury brought me there, an injury got me out. I was around twenty and I rowed on a competitive level. At the start of a season I cut my hand. I dropped out of trainings, of school, of everything. The wound hurt, I couldn’t even sleep because of it. I was walking down a street one day and two women approached me: ‚What happened to your hand?‘ They were interested in me, I was able to pour out my heart. Then they said: ‚We’ve found the meaning of life.‘ I thought about such things a lot at that time so when I heard somebody to say it so confidently, I thought that maybe I could also be enlightened, to get answers for many questions I had. In the end I was among Jehovah’s Witnesses for eleven years. After five I knew that the answers were not there. But there were personal ties.“

„When you join them, the faith makes you such an oddball that you eventually don’t have any other friends than the ones among them. I found some people there that became very dear to me. And I knew that when you decide to leave, these people cannot even greet you on a street. According to their rules, they should completely ignore you. Sometimes people are even advised to go over to the other side of the street. So I was afraid that I would end up alone. That’s why it took me such a long time before I decided to leave. Before I realized that if I had had friends before, I should be able to find them in the future.“

„I went for a tourist trip to Iceland one year. We went around a volcano and my foot slipped on an ice field and I began to slide down. It didn’t look good. I was trying to slow down by using my hands, I had them all burnt after it. The slide didn’t take long, but long enough for me to turn from thinking ‚why me?‘ to ‚it has to happen once, so why not now?’. But luckily the ice changed into a soft snow after a while and I was able to stop the slide. So I didn’t end up in the lava. After this experience I made the final decision to leave the ‚witnesses’.“

„Now I know that life is not simple. That I will have to face illness, old age, that I may end up in hospital for long term sickness one day. The prospects doesn’t look good. But I’ve started to live from day to day. I realized that there is no reason to lose the life I have for a hope that may be real and may be false. I started to focus on enjoying nice days. Like the one we have today.“