Powered by Seat

HOPRG_1614e

„Představte si, že vidíte chlapa, který zastane celou rodinu – svou prací a celkově svou dynamikou. Pak začne chodit na ozařování a najednou před vámi v obýváku sedí zesláblý, plešatý pán a drží se za břicho. Bylo to hrozný. Byl to můj nevlastní táta, nebyl na mě úplně úžasnej, ale já si na něj zvykl. Hráli jsme spolu takovou chlapskou hru: Budeš dobrej – dobrý. Budeš dělat blbosti – špatný. Naučil mě řadu věcí, třeba dělat se dřevem, nebo jezdit na vodních lyžích. Byl to borec. Když zemřel, tak to pro mě byl šok. Bylo mi patnáct let a do té doby jsem si myslel, že život je taková pohádka. Měl jsem babičky, zázemíčko, teplíčko. V tuhle chvíli jsem si ale uvědomil, že život je tvrdý, že je to boj. Hodně mě to změnilo. Stal se ze mě takový gauner – před gaunery jsem dělal gaunera. Jeden čas jsem byl skinhead. Bílá liga, všechno. Potřeboval jsem si bouchnout, vybít si svoje mindráky. Nedokázal jsem si v sobě udělat pořádek jako chlap. Že to tak bylo jsem si ale uvědomil až v kriminále.“

„Tam jsem to měl hodně těžký – vůbec nejsem člověk, který by byl na takové místo stavěný. Navíc Moravák. Přišel jsem tam a stačilo jednou otevřít hubu: ‚Já su Jirka z Brna.‘ Tím to zvadlo.“

„Já jsem věčné dítě. Pánbůh mi nedal tu možnost, abych se stal dospělým, zodpovědným. Já jsem pořád to děcko, které je na pískovišti a předvádí se. A tak jsem odevzdal svůj život tomu, že budu šašek, klaun. Mám totiž dar přinést lidem úsměv na tvář. A tak to dělám. Imituju lidi – za někým na ulici přijdu, třeba jako Vladimír Menšík, a řeknu: ‚Neměl byste dvacku na pivo?‘ Nebo dělám Luďka Sobotu. Jednou jsem takhle Luďku Sobotovi předváděl Luďka Sobotu. Říkal, že to bylo dobrý.“

/

„Imagine a man who’s able to stand up for the whole family – with his work and his overall dynamics. Then he starts going to a radio therapy and suddenly there is a weakened, bald man who sits in your living room and clutches his stomach. It was awful. He was my step dad, he wasn´t so great to me, but I got used to him. We played a man’s game together: You behave – good. You do stupid things – bad. He taught me a lot of things, to work with wood or to water-ski. He was a great guy. It was a shock for me when he died. I was fifteen years old and I had thought that life is a fairy tale. I had grandma’s, my little safe places, warm places. After that I realized that life is hard, that it’s a struggle. It changed me a lot. I became a kind of a thug – I acted as a thug in front of other thugs. For some time I was a skinhead. White power, all that stuff. I needed to smash things, to vent out my feelings of inferiority. But I realized this only later, when I ended up in a prison.“

„That was a really hard time for me – I am not the kind of guy who would be suited for such place. A Moravian guy with an accent, on top of that. I came there, said /with Moravian accent/ ‚Hello, I am Jirka from Brno‘ and that was it. That’s when my relations with other inmates withered.“

„I am an eternal child. God didn’t give me chance to grow up, to become a responsible adult. I am still that child on a playground, showing off. That’s why I’ve decided to spend my life as a clown. Because I have a gift to make people smile. And so I do it. I am an impersonator – I approach people on the street and with the voice of (Czech actor) Vladimír Menšík I say: ‚Would you give me twenty crowns for a beer?‘ Or I impersonate (another Czech actor) Luděk Sobota. Once I impersonated Luděk Sobota in front of Luděk Sobota. He said it was good.“