Powered by Seat

HOPRG_1617a

„Tohle je takový maskot našeho programu z 2. lékařské fakulty. Má obvázanou nohu, bolí ho bříško a hlavička. Chodíme s ním po školkách a hravou formou dětem vysvětlujeme různé věci, třeba aby nosily čepice, nebo aby jedly hodně ovoce a zeleniny. Cílem je, aby se nebály lékařů. Každé dítě si donese svého plyšáka a my studenti se vždy rozdělíme na různé typy lékářů – někdo je praktický lékař, jiný dělá rentgen nebo EKG. Oni pak za námi chodí a my se ty jejich plyšáky snažíme vyléčit. Je to hodně veselé, děti jsou zlaté. Některé přijdou a řeknou: ‚Bolí ho všecičko!‘ Oni totiž skutečně věří tomu, že ten jejich plyšáček se nějak poranil, že má svou duši. A že ten přístroj, který má vyšetřovat jeho srdíčko, je opravdový, že ho díky tomu vyléčíme. Strašně se mi to líbí, je to ta krásnější část medicíny. Protože oni stále věří na všechny ty zázračné věci, na které my dospělí už nevěříme.“

/

„This is a mascot of a programme of 2nd Faculty of Medicine where I study. He has a bandaged foot, his stomach and head aches. We bring him to nurseries where we explain things to children in a playful way, like that they should wear a cap or eat a lot of fruits and vegetables. The goal is to reduce their fear of doctors. Every kid brings his or hers own stuffed animal and we students act as a various kinds of doctors – one of us is a general practitioner, someone else operates X-ray machine or ECG. The kids approach us with the stuffed animals and we try to heal them. It’s really funny, the kids are great. Some of them come to us and say: ‚Everything hurts him!‘ Because they really believe that their little stuffed animal had been hurt, that it has its soul. That the machine that’s supposed to do the heart examination is real, that we can cure him with it. I really like it, it’s the prettier part of medicine. Because they still believe in all those magical things that we don’t believe in anymore as adults.“