Powered by Seat

HOPRG_1623a

„Na začátku roku jsme se přestěhovali na vesnici za Prahu, vlastně už do Středočeského kraje. Je to skvělé, ale teď v pátek jsem přijel po práci domů, měl velkou chuť si někam zajít a zjistil, že bych asi býval musel jet zpátky do Prahy. A to už se mi nechtělo. Celý víkend jsem potom byl na vážkách, jestli někomu volat, jestli do té Prahy jet. Ale to je takové složité – když už sem jedu, tak u někoho musím přespat. Moc jsem nad tímhle zprvu nepřemýšlel. Vnímal jsem, že bude skvělé, že budeme mít něco svého. Bylo kolem toho spoustu zařizování, různé dodělávky na domě, všechno možné. Člověk byl každý večer unavený, rád si lehnul a spal. Ale teď, když už je ‚hotovo‘, jsem najednou začal pociťovat, že se odcizuji od svých stávajících známých a kamarádů, kteří zůstali v Praze. Zjistil jsem, že jsem asi relativně společenský člověk, že mi lidé okolo mě chybí. Žádné děti nemáme, takže je to v tomhle zatím takové všelijaké.“

/

„We moved to a small village outside Prague, in fact in a Central Bohemian Region. It’s great but this Friday I came back home from work, really wanted to go out and found out that I would have needed to go back to Prague. And I didn’t feel like that. For the whole weekend I was in doubt if I should call somebody and go to Prague. It’s a bit complicated nowadays – when I go, I need to sleep at somebody’s place. I didn’t think about these kinds of things before. I thought that it would be great to have our own place. There were a lot of arrangements around the house to be made, a lot of finishing works, all kinds of things. I was tired every night, happy to just lie down at sleep. But now, when everything’s ‚done’, I suddenly started to feel that I am getting estranged from my friends and acquaitances who mostly stayed in Prague. I’ve realized that I am quite a sociable person. We don’t have children, so it’s been a bit iffy in this sense.“