Powered by Seat

HOPRG_1651c

(1/2) „Nejprve jsem chtěl dělat kulturistiku, brácha byl jeden z prvních kulturistů u nás. Bydleli jsme v Chomutově, kde byl slavný klub zápasníků, VTŽ Chomutov. Brácha mi řekl, že tam zná jednoho trenéra, ať za ním zajdu. Jenže já byl dlouhej a hubenej. Takže on se na mě podíval a řekl: ‚Na to se vyser, z tebe nikdy kulturista nebude.‘ Přišel jsem domu, řekl to bráchovi a ten mi odpověděl, ať na něj tedy kašlu. Bydleli jsem v paneláku. On se domluvil se sousedy, vyklidnil kočárkárnu a dal mi tam sklápěcí lavičky, zrcadla, hrazdu, bradla, činky. Tam jsem pak několik let trávil osm až dvanáct hodin denně. V den mých sedmnáctých narozenin u nás zazvonil ten trenér, já mu otevřel, on mě přejel pohledem a prohlásil: ‚Ty vole, já jsem slyšel, že seš dobrej, ale že až takhle dobrej?!‘ Vzal jsem ho do činkárny, ukazoval mu, co zvedám a on mi řekl, že kdybych dělal kulturistiku závodně, tak mám šest juniorských světových rekordů. Chtěl mě vzít na soutěže, ale já už v té době začínal s boxem a tak jsem mu řekl, že s kulturistikou končím: ‚Já jsem ti jenom chtěl ukázat, že když se dře, tak i z hovna se dá něco udělat.‘“

„Měl jsem v té době 134 cm v hrudníku, kvůli boxu to pak ale muselo jít dolů. I tak jsem vlezl do ringu a nikdo nevěřil, že jsem dorostenec. Kolikrát mi dávali pohár zadarmo, protože se mnou nikdo nechtěl boxovat. V roce 1970 jsem získal první titul. Ten rok jsem v Bratislavě porazil ruského olympijského vítěze, to lidé padali ze židlí. Já jsem byl ranař a on byl taky ranař. Stoupli jsme si proti sobě a mydlili to do sebe – já vyhrál, ale zlomil jsem si ruku.“

„Nakonec jsem boxoval osmnáct let, jedenáct let reprezentoval. Šest set čtyřicet utkání, padesát čtyři medailí, sto jedna pohárů. Ale k čemu mi to dnes je?“

/

„I wanted to become a bodybuilder at first, my brother was one of this country’s first bodybuilders. We lived in Chomutov where a famous wrestler’s club, VTŽ Chomutov, was located. My brother once told me that he knew a trainer there, that I should go talk to him. But I was tall and skinny. So he looked at me and said: ‚Don’t bother, you’ll never be a bodybuilder.‘ I came back home, told it to my brother and he replied that I shouldn’t listen to him then. We lived in a block of flats. He made arrangements with our neighbours, he emptied a shared bicycle room and put there reclining benches, mirrors, horizontal and parallel bar and dumbbells for me. For several following years I used to spent eight to twelve hours per day in there. On my seventeenth birthday the trainer rang at our door, I opened it, he looked at me and said: ‚I heard you’re good, but this good?!‘ I took him to my gym, showed him weights I used to lift and he said that if had been doing bodybuilding on a competitive level, I would had six junior world records. He wanted to take me to competitions, but I already started boxing back then so I told him that I quit bodybuilding: ‚I just wanted to show you that if you work hard, you can make something out of a shit.’“

„I had 134 centimetres around the chest at that time, I had to lose a lot of it it because of boxing. But even then I entered a ring and nobody believed that I was a junior. Many times they gave me cups just for showing up because nobody wanted to box against me. I won my first title in 1970. That year I defeated a Russian olympics winner in Bratislava and people went crazy. I was a puncher and so was he. We were standing in the ring and beating each other up – I won but I broke my arm.“

„I boxed for eighteen years in the end, eleven of those I was representing Czechoslovakia. I had six hundred and fourty matches, won fifty-four medals, one hundred and one cups. But what good is it to me now?“