Powered by Seat

HOPRG_1649a

„V poslední době hodně přemýšlím, jak pomoci babičce od bolesti a trápení. Má už vysoký věk, různé diagnózy. Připomíná mi to odchod mého tatínka – ten zemřel poměrně mladý, ale také jsme ho dopečovali doma. Ta tehdejší bezmoc se mi teď vrací. Ale mám zkušenost z hospiců, že lze odcházet důstojně, dobře. Proto se snažím o změnu v širším záběru. Napsala jsem projekt zavedení pozice koordinátora pomoci neformálně pečujícím – to jsme my, rodiny a blízcí příbuzní, kteří o člověka pečují doma – v rámci Hořovicka, Dobříšska a Sedlčanska. Šlo by o vyhledávání nově pečujících a o podporu těm stávajícím. Ti, kteří pečují dlouhodobě jsou často vyhořelí, finančně jsou na tom špatně a jelikož jsou uvázáni k tomu opečovávanému, tak nemají čas lítat po úřadech a lobbovat za svou věc.“

„Stalo se to mým životním tématem. Ale myslím si, že by to mělo být téma každého z nás. Do seniorského věku totiž spějeme všichni a všichni bychom si přáli odejít dobře, důstojně a v kruhu svých blízkých. My se v rámci rodiny v péči o babičku střídáme, já za ní jezdím hlavně o víkendech. Snažím se ji přivézt na jiné myšlenky, opečovat ji, udělat jí dobře, namasírovat ji, pohladit, povídat si s ní – věnovat jí ten čas intenzivně. A je opravdu velký rozdíl mezi tím, když za ní na začátku víkendu přijedu, a ona jak stín leží na posteli, skoro není vidět, je úplně šedivá a bez energie, a když v neděli odjíždím, kdy celá září. Slabě, ale září.“

/

„Lately I’ve been thinking a lot about how to help my grandma in her pain and suffering. She is very old and has multiple diagnosis. It reminds me of the passing of my father – he died quite young but we were also taking care of him at home. The feeling of powerlessness of that time comes back to me now. But I also have experience from hospices that you can leave this world with grace. That’s why I try to make a conceptual change. I wrote a project for a new position of coordinator of help to non-formal care-takers. That’s us: families and relatives who take care of the ill at their homes in the areas of Hořovice, Dobříš and Sedlčany. We would search for new care-takers and support the current ones. Those who take care in the long run are often burned out, in a bad financial condition and due to the need of constant care, they don’t have time to see officers and fight for their cause.“

„It became the topic of my life. But I think it should be the topic for all of us. All of us are heading towards the senior age and all of us wish to pass away with dignity and in the circle of our family. We are taking shifts in the care of our grandma, I go see her on weekends mostly. I try to make her thoughts busy with something else, take care of her, make her feel good, massage her, caress her, talk with her – dedicate my time fully to her. And I can really see a huge difference between when I arrive and see her lying on a bed as a shadow, grey and with no energy, and when I leave on Sundays when she radiates. Weakly, but still she does.“