Powered by Seat

HOPRG_1657a

„I am tired of travelling. I’ve been to sixty countries, I’ve lived in sixteen. I used to think that I need to travel and to see everything before it changed – before the old, traditional ways of doing things are replaced with new ones. I like to write about my experiences and about lives of people, so for the longest time I thought I needed to see as much as possible. But now, as I am starting to feel older and exhausted, I don’t want to travel anymore. I want to stay somewhere, write, have stability and be surrounded by friends.“

„I’ve been living like a single man for so many years – I was travelling, doing art, I taught at universities, at schools. A month ago I finished teaching literature and creative writing at a school in Guatemala. It was fun, it was interesting but for months I was there by myself. And I felt really isolated. As the saying goes: ‚The joy is something you share.‘ I guess I realized that I don’t have anybody to share any of this with. I can write about it. But I don’t have a partner to share it with. I never really missed being married, having a partner or having a home. Until now.“

/

„Cestování mě unavuje. Navštívil jsem šedesát zemí, žil v šestnácti z nich. Dříve jsem si myslel, že musím navštívit a vidět všechna místa, než se promění – než staré, tradiční postupy toho, jak se věci dělají, vystřídají nové. Rád píšu o svých zkušenostech a o životech lidí a opravdu dlouho jsem si myslel, že toho musím vidět co nejvíce. Ale jak stárnu, a jak se začínám cítit víc vyčerpaný, tak se mi už cestovat nechce. Radši bych se někde usadil, získal stabilitu, psal a měl kolem sebe přátele.“

„Žil jsem velmi dlouho jako svobodný muž – cestoval jsem, zabýval se uměním, učil na univerzitách a na školách. Před měsícem jsem skončil jako učitel literatury a tvůrčího psaní na jedné škole v Guatemale. Byla to zábava a bylo to zajímavé, ale celé měsíce jsem tam byl sám. Cítil jsem se být hodně izolovaný. A jak říká jedno rčení: ‚Sdílená radost je dvojnásobná radost.‘ Asi jsem si tam uvědomil, že nemám nikoho, s kým bych to všechno sdílel. Mohu o tom psát, ale nemám nikoho, s kým bych to společně prožil. Nikdy mi nechybělo, že nejsem ženatý, že nemám partnerku a že nemám domov. Až dnes.“