Powered by Seat

HOPRG_1638a

„Prožívám krásný věk bohaté důchodkyně. Mám deset tisíc, tak vyžiji s deseti. Kdybych měla dvacet, tak bych utrácela dvacet. No není to tak? Já si nic špatného nepřipouštím. Co nemůžu ovlivnit, na svou kůži a do své hlavy nepouštím. Proto jsem prožila pěkný život. Nejhorší je, když babky a dědci bědují – chyba, jejich chyba. Tím si to stáří totálně pokazí. Já neovlivním, jestli mi dají důchod tolik nebo tolik. Ale ovlivním, jestli čtu a jestli se snažím hýbat. Já čtu, čtu, čtu. A teď jdu pěšky z Bílé hory. Chodím takhle třikrát týdně – vyjedu si tam tramvají, jdu přes Ladronku, přes Hrad a pak to střihnu přes sady domů na Letnou. Takže to vlastně žulím – vždyť je to pořád z kopce!“

/

„I´m having beautiful times of a wealthy pensioner. I get ten thousand crowns so I get by with ten thousand. If I had twenty, I would spend twenty. Isn’t that so? I don’t think about anything bad. I don’t allow the things I cannot change onto my skin and into my head. That’s why my life has been nice. The worst thing is when old people lament – that’s a fault, their fault. They totally ruin their old age. I cannot change what kind of pension I get. But I can change if I read or if I make an effort to move. I read all the time. And right know I am on the way from Bílá hora. I take this walk three times a week – I take a tram there and walk back through Ladronka, through the Castle and parks, all the way to Letná where I live. So in fact I am cheating – it’s downhill all the way!“