Powered by Seat

HOPRG_1664a

„Seděl jsem za pokus, čtrnáct let. To je dlouhá doba. Když se mi blížil konec trestu, tak jsem se té svobody bál. Protože po takovém čase přijdete do jiné doby, do jiného světa. Ale už před výstupem mě pedagogové a psychologové brali ven. Abych si zvykl na lidi. Hodně pomohlo, že mě dali před výstupem na volné pracoviště, kam jsem jezdil sám, bez policajtů. Pak mi dali i přerušení trestu, aby viděli, jak budu žít. Ředitel za mnou přišel a řekl: ‚Franto, doufám, že mě nezklameš. Jinak mě vyhodí.‘ Tak jsem mu odpověděl: ‚Nechte to na mně.‘“

„První, co jsem měl v hlavě bylo, abych mezi lidi zapadl. Pomalinku jsem se všechno naučil – jak se chovat k lidem, v krámu nebo v tramvaji. Řekl jsem si, že jaký život si udělám, takový ho budu mít. Protože buď má člověk zájem, anebo je za měsíc zpátky. Takže jsem se snažil. A potkalo mě štěstí, aspoň jednou v životě. Dlouho jsem bydlel na ubytovně, ale našel jsem si práci a normální, slušné přátele. I tak jsem dlouho nevěřil, že to dokážu. Svou paní jsem potkal na inzerát, ta se taky zpočátku bála. Ale hned na té první schůzce mi řekla: ‚Hele, já to s tebou zkusím.‘ Řekli mi to i její dospělí synové. A časem jsem jim i sobě dokázal, že to zvládnu.“

„Už jsem venku sedm let. Kolikrát se dnes zastavím a napadne mě, že jsem to fakt zvládnul. Že jsem se dostal zpátky do života. Drží mě hlavně moje paní, dodnes jí za to děkuju. Protože vím, že někoho mám, že pro někoho žiju.“

/

“I was in jail for attempted murder, fourteen years. That’s damn long. When it was coming to its end, I was really afraid of the freedom. Because after such a long time you enter different times, a different world. But the trainers and psychologists used to take me out before that. To get used to people. What really helped was that they put me to a free working place where I had to take a bus, no policemen. Then they put me on parole to see how I was gonna live. The director once came to me and told me: ‘Franta, I hope you don’t disappoint me. Otherwise I will get fired.’ And I told him: ‘Leave it up to me.’”

“The first thing which I had on my mind was to fit in with the people. I learned everything real slow – to deal with people in a store or on a tram. I told myself I would create the life I wanted for myself. Because one is either interested, or back in jail in a month. So I tried. And I was lucky, at least once in my life. I lived at a lodging house but I found work and regular, polite friends. Even though I didn’t know I was gonna make it. I met my wife through an ad and she was also afraid at first. But after our first date she told me: ‘OK, I will give it a try.’ Her grown-up kids told me this. And after some time, I proved I could make it.”

“I have been out for seven years. It often dawns on me that I really made it.That I was able to get back to life. It’s thanks to my wife, I’m still thankful to her. Because I know that I have someone next to me, that I live for someone.”