Powered by Seat

HOPRG_1671a

„Studoval jsem druhým rokem právo, když se můj otec oběsil. Bral jsem to jako zradu, jako v jistém smyslu útok – člověk, na kterého jsem spoléhal, mě opustil. Navíc takovýmto násilným způsobem. Dobrovolně odešel, unikl před odpovědností, kterou měl z hlediska výchovy ke svým dětem i z hlediska nevyrovnaných obchodních závazků. Kdyby to byla nemoc, tak by se to dalo svést na jakýsi anonymní osud, ale takto mě to opravdu zasáhlo, naštvalo. V té době jsem se zařekl, že se nesmím na lidi příliš upínat. Protože mě mohou takovýmto způsobem zradit.“

„Dnes už ale zášť ani nepociťuji. Vnímám, že je ve mně určité klubko pocitů, které jen tak nezmizí. Ale tu vnitřní nasranost jsem se snažil přetavit v něco konstruktivního. Ostatně si myslím, že zdravá míra naštvanosti je pro kariéru právníka nezbytná. Jak bych měl hájit zájmy klienta, kdybych byl uťápnutý chudák, co lituje sám sebe?“

„Zjistil jsem, že klíčem k tomu přenést se přes něco takového, je nechat působit čas a pak odpustit. Protože hned odpustit nešlo – mohl jsem si to zkoušet vsugerovat, ale prostě to nešlo. Až v době, kdy jsem dokončil školu, kdy jsem měl dobrý pocit sám ze sebe, jsem byl náchylnější k tomu odpouštět druhým. Řekl jsem si, že když už jsem dokázal urovnat si život zvnějšku, musím se pokusit urovnat si všechno i v sobě.“

/

„I was a sophomore at the Faculty of Law when my father hung himself. I took it as a betrayal, as an assault of a kind – a man whom I relied on, left me. Moreover, in a violant way. He left the world voluntarily, he escaped the responsibilities he had both as a father and as a businessman with liabilities. If he had died from an illness, I could have taken it as a result of an anonymous fate. But this way it really hit me, it made me angry. After that happened I swore to myself that I won’t clamp on people too much. Because they can betray me this way.“

„But I don’t feel much of the grudge anymore. I feel that there is a tangle of feelings inside me that won’t dissappear so easily. But I tried to transform the feeling of anger into something constructive. After all, I think that a healthy level of anger is neccesary for a career of a lawyer. How should I defend my client’s interests if I was a wimpy poor man who pities himself?“

„I found out that the key to overcoming such a thing is to let time work and then to forgive. Because I couldn’t have done it right then – I could tried to make myself believe that but it was simply not possible. Only when I graduated at the university, when I had a good feeling about myself and my achievements, I was more prone to forgive others. I thought that if I managed to put my life right on the outside, I have to try to put it right on the inside as well.“