Powered by Seat

HOPRG_1674a

„Mně bylo sedmnáct, jí šestnáct, nejhezčí holka ve škole. Šíleně jsme se do sebe zamilovali. Chvíli jsme spolu chodili a pak jsme se – ani jeden dnes nevíme proč – rozešli. Oba jsme se povdali, poženili a v následujících dvaačtyřiceti letech jsme spolu mluvili celkem sedmkrát – občas jsme si zavolali. No, a pak mi jednou volala, když už byla dva roky vdova. Já byl v té době už rozvedený. Sešli jsme se a bylo to, jako bychom se rozešli včera. Navázali jsme tam, kde to skončilo. Ona byla pořád stejná – jestli má šedivé vlasy nebo o tři vrásky víc, na tom vůbec nezáleží. Já si tenkrát v těch sedmnácti myslel, že by bylo hezký zůstat s touhle holkou nadosmrti, vzít si ji. Vyšlo nám to až po dvaačtyřiceti letech.“

/

„I was seventeen, she was sixteen, the most beautiful girl at the school. We were madly in love. We dated for a while and then – none of us knows why now – we broke up. She got married, I got married and for the following fourty-two years we spoke to each other only seven times – on the phone. Then she called me one day, two years after she widowed. I was already divorced at that time. We met and it was as if we broke up the day before. We picked up where we finished. She was still the same – it doesn’t matter at all if she had three more wrinkles or a grey hair. I remember that when I was seventeen I thought that it would be nice to stay with this girl forever, to marry her. It worked out for us only after fourty-two years.“

HOPRG_1674c

Tehdy / Then