Powered by Seat

HOPRG_1708a

(1/2) „Jednou jsem v Praze potkal Billa Murrayho. Bylo okolo poledne, já mířil do školy. Šel jsem po Vinohradské třídě a před jedním hotelem tam najednou stál a s někým se bavil. Nejdřív jsem si tím nebyl jistý, říkal jsem si: ‚Je to on? Není to on?‘. Ale jak jsem procházel okolo něj, tak se najednou otočil, podíval se na mě a beze slova ke mně přistoupil. Já z toho byl v šoku, ale říkal jsem si, že se třeba zeptá, jestli nemám oheň nebo kolik je hodin. Ale on mě místo toho chytnul silně za bradu, zadíval se mi přímo do očí a dal mi facku. Nekecám. Bill Murray mi dal facku. Normálně mě majznul. A pak mi anglicky řekl: ‚Tohle ti nikdo nikdy neuvěří!‘ Potom se otočil a šel zpátky tam, kde stál předtím. Jakoby nic. Stalo se to před třemi lety, dnes už to běžně ani nevyprávím. Protože měl pravdu – fakt mi to nikdo nevěří.“

/

„I met Bill Murray in Prague one day. It was around noon, I was on my way to school. I was walking down Vinohradská street and suddenly I noticed him standing in front of a hotel, talking to somebody. At first I wasn’t sure, I thought: ‚Is that him? Is that not him?‘ But as I walked around him, he suddenly turned, looked at me and approached me without saying a word. I was shocked but I thought he may ask me for a lighter or what time it was. But instead of doing that, he strongly grabbed my chin, looked directly into my eyes and gave me a slap. I’m not kidding. Bill Murray slapped me. He smacked me good. And then he told me: ‚No one will ever believe you!‘ He turned and walked back to where he stood before. As if nothing had happened. It was three years ago, I usually don’t even even talk about it anymore. Because he was right – nobody believes me.“