Powered by Seat

HOPRG_1740e

(2/3) „Výčitky svědomí, to je moje. Za každou špatnou myšlenku mám výčitky. Dřív jsem měl i tendenci se za to trestat. Když jsem byl ve společnosti, tak jsem se štípal. Nebo jsem se kousal – měl jsem zevnitř úplně prokousané tváře. Když jsem byl sám doma, tak jsem si klidně nafackoval. Dával jsem si pěstí do nohou, do rukou, kamkoliv mě napadlo. Kdykoliv mě napadla jakákoliv špatná věc. Třeba, když jsem si o někom řekl, že je debil. Nebo když jsem něco pokazil. Musel jsem se potrestat. Protože když jsem se kdysi učil doma a něco řekl špatně, tak jsem hned dostal. Když jsem blbě umyl talíř, tak jsem dostal. Když jsem se na něj blbě podíval, tak jsem dostal.“

„Pak jsem si ale jednoho dne uvědomil, že s tím musím přestat. Koukal jsem se na něco v televizi a někdo tam někomu dal bezdůvodně facku. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se zase chystal se kvůli něčemu potrestat. V tu chvíli mě napadlo: ‚Proč by sis měl ubližovat? Máš se přece rád. A když si něco myslíš nebo uděláš, tak k tomu asi máš důvod.‘“

„Přestal jsem si ubližovat fyzicky, ale mám pocit, že si nevědomě dál ubližuji psychicky. Je to, jako kdybych byl na nitkách, jako loutka. Pořád opakuji ten model, který on mně předal. Na terapii teď hodně řešíme, že já chci uspět ve všem, co dělám a co chci dělat, ale vlastně si v tom nakonec nějakým způsobem bráním sám. Vnitřně cítím, že chci změnu, ale zároveň jako kdybych ji nechtěl. Někdy úplně iracionálně udělám něco, co vím, že udělat nemám. Protože je to špatně. Třeba partnerské vztahy. Já mám na lidi čuch, mám dobrou intuici, ale přesto: Když vím, že do toho vztahu lézt nemám, tak já do něj vlezu. A naopak. Já jsem zatím nikdy nebyl s někým, s kým bych doopravdy být chtěl. Zato jsem byl pokaždé s někým, s kým jsem být nechtěl.“

/

„Remorse and feeling guilty, that’s me. I feel guilty about every bad thought I have. I used to incline to even punishing myself. When I was among people, I pinched myself. Or I used to bite myself – my cheeks used to be all bitten through on the inside. When I was alone at home, I even slapped myself. I used to punch my legs, my arms, every place of my body I could think of. Every time I had a bad thought. Like when I thought that somebody was an asshole. Or when I messed up something. I had to punish myself. Because when I was studying back at home and said something incorrect, I got beaten up. When I washed a plate poorly, I got beaten up. When I looked at him in a way he didn’t like, I got beaten up.“

„Then one day I realized that I have to stop. I was watching a film on TV where somebody slapped other person without a reason. Right after that I was about to punish myself for something again. Suddenly I thought: ‚Why would I hurt myself? I like myself, after all. And I probably have my reasons when I think or do something.’“

„I stopped hurting myself physically, yet I feel I keep on hurting myself emotionally. I feel like I was a puppet on strings. I keep on repeating a pattern he gave me. In therapy, we talk a lot about me wanting to succeed in everything I do but at the same time I build my own barriers to achieve it. Deep down I feel I want a change but it seems as if I didn’t want it. I sometimes do something entirely irrational, which I know I should’t do. Because it’s wrong. Take relationships, for instance. I have a good intuition when it comes to people but even though: When I know that I shouldn’t start this relationship, I hit it off. And the other way around. I have never been with anyone I would really like to be with. And I have always been with someone I have never wanted to be.“