Powered by Seat

HOPRG_1744a

“Já jsem vždy více myslela na ostatní než na sebe. Obětovala jsem se pro rodinu, páchala dobro v různých neziskových organizacích. Sama jsem se chtěla se vším poprat sama, neobtěžovat svými problémy druhé. Asi dvakrát v životě se mi stalo, že aniž bych o to požádala, tak se mi pomoci dostalo. To byl takový sladký návrat za všechnu tu pomoc, co jsem kdy poslala směrem od sebe.”

“Začátek devadesátých let pro mě byla hodně těžká doba. Bez zaměstnání, dluhy, bylo před Vánoci. A já doma měla jen skývu suchého chleba. Jednoho dne ke mně přišli na návštěvu bývalí kolegové z jedné neziskové organizace. Nesli tři krabice plné dárků, včetně základních potravin. Vždy, když jsem během těch Vánoc otrevřela lednici nebo spíž, jsem začala plakat. Oni přitom měli největší hrůzu z toho, že se urazím. Každé Vánoce si na to vzpomenu.”

/

“I always thought more of other people than of me. I sacrificed myself for my family and I worked for the good in various NGOs. I always wanted to struggle with everything on my own, not to bother other people with my problems. Twice in my life it happened that somebody helped me although I didn’t ask for it. That was a sweet return for all the help I had given to others.”

“The beginning of the1990’s was a difficult time for me. I had no job, I had debts, Christmas was coming. We had just a slice of dry bread at home. One day, colleagues from an NGO where I used to work came to visit me. They brought three boxes full of gifts, including basic food items. I started to cry every time I opened the fridge or the pantry that Christmas. And they were so afraid that I would be offended by it. I remember this every Christmas.”