Powered by Seat

HOPRG_1762a

(1/2) „Zrovna jsem po dlouhé době volal mámě. Máme teď takový komplikovaný vztah. Protože já pocházím z malé vesnice, z über-katolické rodiny. A zároveň mám už dva roky přítele.“

„Loni na podzim za mnou maminka jednoho dne přišla a zeptala se: ‚Ty s ním chodíš, viď?‘ Protože věděla, že jsme spolu předtím byli v zahraničí a všimla si, že jsem přestal jezdit na víkendy domů. Tak jsem jí to potvrdil a pak jsme asi tři hodiny břečeli. Mně v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce. Vlastně jsem si tehdy myslel, že to máma vezme stejně, jako to vzali moje sestry a kamarádi. Holky často brečí a litují mě, jak to musím mít v životě těžké. Protože si myslí, jak jsou všichni okolo homofobní. Takže já si nejdřív myslel, že máma brečí a říká si: ‚Ježkovy, já jsem ti nebyla oporou! Tys to musel mít hrozně těžký! Tys na to byl hrozně sám!‘ Ale bylo to jinak. Přišlo období temna, kdy mi dávala jasně najevo, že o tom se mnou mluvit nechce. Kdykoliv jsem to zmínil, tak se začala rozhlížet, jestli nás náhodou někdo neslyší. Aby z toho nebyla ostuda. A aby se to hlavně nedozvěděl otec. Přitom je podle mě úplně jasné, že on to ví.“

„Dospělo to do momentu, že jsem před nějakou dobou oslavil dvaadvacáté narozeniny a maminka mi k nim popřála, aby mě škola a práce naplňovaly natolik, abych byl schopný žít bez partnerství. V podstatě abych se smířil s tím, že jsem v životě sám. Abych přijmul svůj kříž. Nebyl jsem jí na to schopný nic odpovědět. A od té doby jsem nebyl doma.“

/

„I just called my mom after a long time. We’ve been having quite complicated relationship lately. Because I come from a small village, from a very Catholic family. And at the same time I’ve had a boyfriend for two years now.“

„Last autumn, my mom came to me one day and asked: ‚You date him, don’t you?‘ Because she knew that the two of us had gone abroad together before and she noticed that I stopped coming back home for weekends. I confirmed her suspicion and then we cried for three hours. That was a huge release for me. Back then I thought that my mom was going to take it in the same way my sisters and my friends had. Girls often cry and pity me – they say how difficult it must be for me. Because they think that everybody around is homophobic. So at first I thought that my mom cries and thinks: ‚Oh my God, I was not there for you! How hard it must have been for you! You must have been so lonely!‘ But it was not the case. A dark period came when my mom was clearly demonstrating to me that she didn’t want to speak about it. Every time I mentioned it, she started to look around if there were any people to hear it. So there would be no scandal. And so that my father wouldn’t get to know about it. But I think it’s obvious he knows already.“

„It all came to the point that some time ago I celebrated my twenty-second birthday and my mom wished me to enjoy my studies and work to such extent that I would be able to live without a partnership. She basically told me to accept that I am alone in life. To carry my cross. I wasn’t able to respond in any way. And I haven’t been home ever since.“