Powered by Seat

HOPRG_1763a

„Zjistil jsem, že dokážu stárnout. Kolem sebe vidím, že to nedokáže každý. Někomu přijde věk, najednou nestačí na to, na co dřív stačil, ať už ve sportu nebo na chalupě, a začne být permanentně nerudný a otravný: ‚Tohle se mi nepovedlo, támhleto se mi nepovedlo, kde já mohl být, kdyby …‘ Takovým lidem věk přibývá, ale oni se snaží neustále vracet k tomu, jak to bylo dřív. To ale nejde dohromady.“

„Já jsem ještě v pětašedesáti na chalupě jel jako blázen – tři dny jsem makal od rána do večera. Tehdy jsem si opravdu myslel, že se mě nějaké ubývání sil netýká, že jsem asi výjimka. Když jsem byl unavený, tak jsem si sednul, dal si jedno pivko a šel makat dál. Dneska už to nejde. Pořád zvládnu dělat celý den. I dva dny. Ale ten třetí už to nejde. To jsem zjistil i na běžkách – vždy jsem dělával třicetikilometrové okruhy a jeden rok najednou zjistil, že to sotva dojedu. Nejdřív si říkáte: ‚To asi jenom nejsem v kondici.‘ Pak se to stane podruhé a vy si uvědomíte, že na to už jednoduše nestačíte. V takový moment je důležité si to přiznat. A začít dělat o trochu menší okruhy. Protože vaše tělo vám říká: ‚Hele, přibrzdi!‘ A vy tomu tělu musíte naslouchat. Přestože vám možná říká něco, co nechcete slyšet.“

/

„I found out that I can age well. Around me, I can see that not everybody is able to do that. Some people get to a certain age, they are suddenly not able to do what they used to, be it in sports or in manual work at their cottage, and they start to be constantly grumpy and annoying: ‚This I did in a bad way, that I did that in a bad way, where could I have been if …‘ These people are getting older but keep on trying to get back to the way things were. But that’s not possible.“
„When I was sixty-five, I still worked at our cottage house like crazy – I worked three days in a row, from dawn to dusk. Back then I really thought that I must be an exception, that I would never start to lose my strength. When I got tired, I sat down, had a beer and went to work back again. I am not able to do that anymore. I can still work the whole day. Even two days. But not three. I realized this also in cross-country skiing – I always used to do long circuits of thirty kilometres. But then I was barely able to finish it one year. At first you think: ‚I am probably just out of training.‘ Then it happens for the second time and you realize that you simply cannot do that anymore. It’s important to admit it to yourself at such a moment. And to start doing circuits that are a bit shorter. Because your body tells you: ‚Hey, slow down!‘ And you have to listen to your body. Even though it might tell you things you don’t want to hear.“