Powered by Seat

HOPRG_1764a

„Přišla jsem se podívat na kvetoucí sakury. Původně jsem myslela, že půjdu ještě s někým, ale to nakonec nedopadlo. Přestože pro mě není snadné chodit takhle mezi lidi sama, tak jsem se dokopala přijít. I proto, že japonská kultura je opravdu můj hodně velký koníček. Sleduju anime, začala jsem poslouchat japonskou hudbu i se učit japonštinu.“

„Když se nehýbu, tak není poznat, že mám ochrnutou část obličeje. Měla jsem totiž v mozku nádor a v dětství mi při jedné operaci zavadili o nějaké nervy. Po první operaci jsem se uzdravila skoro úplně, po té druhé, v mých deseti letech, to zůstalo horší. Navíc jsme se v té době přestěhovali do Prahy, já přišla do jiného prostředí, mezi jiné lidi. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že jsem trochu jiná než ostatní. A i kvůli těm zdravotním problémům jsem moc neuměla navazovat nové vztahy. Což trvá v podstatě dodnes. To byl třeba důvod, proč jsem zjistila, že v komunitě lidí okolo anime v podstatě nemám co dělat. Šla jsem například na jeden festival – chodila jsem na filmy, seděla na přednáškách, fotila jsem. Ale jak já sama nikoho neoslovím a mě většinou nikdo sám od sebe taky ne, tak z toho nic nebylo. Asi je ze mě ten strach z lidí cítit.“

„Mám problém smířit se s tím, jaká jsem, jak vypadám. Na akce a veřejná místa obecně moc často nechodím. I teď, když jsem si dávala přihlášku na japanologii, jsem musela překonávat hrozný strach. Strach, že kdybych se tam náhodou dostala, tak mě ti budoucí spolužáci mezi sebe nepřijmou. Že si o mně budou myslet, že jsem divná. Vždy je pro mě těžké přemluvit sama sebe, že to má smysl…“

„Jak jsou ty kvetoucí sakury krásné, že?“

/

„I came to see Japanese cherry trees in blossom. At first I thought that somebody will come with me but it didn’t work out. Even though it’s not easy for me to go out on my own, I did come. One of the reasons is that Japanese culture is really a big hobby of mine. I watch anime, I started to listen to Japanese music and even to learn the language.“

„When I am still, nobody can see that part of my face is paralysed. Because I had a tumor in the brain and they hit some nerves during a surgery. After the first surgery I almost completely recovered but after second one, I was ten years old back then, it stayed like this. Moreover, we moved to Prague back then and I found myself in a new environment, with a new people. That’s when I started to realize that I am a little different than other people. Partly due to the health issues I had a problem to establish new relationships. And that’s basically how it is still today. That was a reason why I found out that there is no place for me in the community of people who like anime. I went for a festival one time – I went to see the movies, I sat at discussions, I took pictures. But because I don’t approach anyone and nobody usually approaches me, there was nothing that came out of it. I guess my fear of people can be sensed.“

„I have a problem to come to terms with how I am, how I look like. I don’t usually go to many public events and places. Even now, when I applied for Japanology university programme, I had to overcome a great feeling of fear. A fear of not being accepted by the potential schoolmates. Of being thought of as weird. It’s always difficult for me to persuade myself that it’s worth to do something that involves people…“

„These blooming cherry trees are so beautiful, aren’t they?“