Powered by Seat

HOPRG_1768a

„V pondělí mi vykradli byt. Vracela jsem se z krátkého školního pobytu v zahraničí a přítel mi to volal. Asi jsem byla naivní – myslela jsem si, že se mi něco takového nemůže nikdy stát. Dojela jsem tam a cítila takovou bezmoc. Ustrnutí. Od té doby takhle chodím po městě a přemýšlím, proč jsou lidé tak zlí. Ale vím, že jim musím odpustit, že v sobě nesmím držet zášť. Že se od toho musím oddělit. Zatím mi to jde hodně špatně.“

/

„They robbed my apartment on Monday. I was coming back from a short school stay abroad and my boyfriend told me on a phone. I guess I was naive – I thought something like that can never happen to me. I came to the place and I felt helpless. Paralysed. Since then I’ve been walking around the streets and I wonder why are people so mean. But I know that I have to forgive them, that I shouldn’t hold a grudge. That I have to separate myself from it. Well, it’s not going great so far.“