Powered by Seat

HOPRG_1765c

„Bylo mi devět, když se narodila mladší ségra, jedenáct, když se narodila nejmladší. Rodiče si občas večer chtěli někam vyrazit, takže jsem je uspávala já. Nejdřív jsem jim vyprávěla pohádky, co jsem znala. Perníkovou chaloupku nebo Červenou karkulku. Pak různé jejich předělávky, třeba Zelenou karkulku, která přijede na motorce a sejme vlka pažbou pušky. Časem jsem začala vymýšlet svoje vlastní pohádky. Strašně se mi líbilo, jak ségry ležely vedle mě, každá z jedné strany, koukaly na mě nahoru a ptaly se: ‚A jak to bylo dál?‘“

„Teď už trochu vyrostly. Ta starší moc nečte, ale mladší je v tomhle celá po mně. Samí dráčci a fantasy. Já teď mám rozepsané čtyři knížky – jednu pohádku pro malé děti, jednu fantasy romantiku pro trochu starší a pak takové detektivky, kde se vraždí. Ale jsem trochu chaotik, zatím se mi nic pořádného nepodařilo dopsat. Mám psaní spíš jako takový únik z reality. Protože já občas mívám takové ty nálady, že nepatřím do téhle doby, že jsem se měla narodit někdy jindy, někde jinde. Mám pocit, že jsem natolik uzavřená sama v sobě, že se nedokážu otevřít a vyjít do světa. Mám problém s navazováním kontaktů s lidmi, v podstatě nemám žádné kamarády. Od vidění lidi znám, sem tam s nimi prohodím nějaké slovo, ale oni o mně v podstatě nevědí nic.“

„Pro ségry jsem takový mentor, provádím je tím, co prožívají. Takže teď třeba začínající pubertou. Doufám, že se poučí z mých chyb.“

Jaká je největší chyba, kterou děláš dodnes?

„Že se schovávám.“

/

„I was nine years old when my younger sister was born, eleven when the youngest one was born. Our parents wanted to go out on some nights so I was the one putting them to sleep. At first I was telling them the fairy tales I knew. Hansel and Gretel or Red Riding Hood. Then I made up diferent versions like Green Riding Hood who comes on a motorcycle and hit the Wolf with the rifle butt. Eventually I started to come up with my own fairty tales. I really liked when my sisters were lying in the bed next to me, each from one side, the were looking up at me, asking: ‚And what happened next?’“

„Now they’ve grown up a bit already. The older one doesn’t read much but the younger one is just like me. It´s all dragons and fantasy with her. I write four diferent books at the moment – one fairy tale for little children, one fantasy romance for teenagers and then dome detective stories with murders. But I am a bit chaotic in this, I haven’t been able to finish one proper book. For me, writing is a way to escape from the reality. Because I sometimes tend to feel like I don’t belong to this age, like I should have been born some other time, some other place. Because I feel that I am so closed to myself that I cannot open up to the world. I have a problem with meeting new people, basically I don’t have any friends. I know some people, I speak with them from time to time but they know nothing about me.“

„I am kind of a mentor for my sisters, I guide them through the things they experience. Now it’s a start of the puberty, for instance. I hope they will learn from my mistakes.“

What’s the biggest mistake you’re still doing today?

„That I’m hiding.“